Lenka Svobodová

Lenka Svobodová ve studiu - Foto:  Archiv Lenky Svobodové

Lenka Svobodová ve studiuFoto:  Archiv Lenky Svobodové

Od 1. října 2018 nepracuje v Českém rozhlase. Od tohoto data nejsou údaje v tomto profilu aktualizované.

slovesná dramaturgyně 

Dramaturgyně, dokumentaristka a moderátorka Českého rozhlasu, kde působí od roku 1997. Od ledna 2008 dramaturgyně a také jedna z autorů nového cyklu rozhlasových dokumentů Dobrá vůle, který jednou týdně vysílá ČRo Dvojka a s odbornou diskuzí na téma dokumentu od března 2013 také nová stanice Český rozhlas Plus pod názvem Dobrá vůle Plus. 

Absolventka oboru český jazyk, literatura a dějepis na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně začínala s rozhlasem jako redaktorka rockového Rádia Hády. Po dvouletém učení na Biskupském gymnáziu v Brně a redaktorské práci v Katolickém týdeníku zakotvila v roce 1997 v Českém rozhlase, jemuž zůstala na různých pozicích věrna dodnes. Na začátku byla stáž v Radio Free Europe/Radio Liberty, po ní následovala práce redaktorky a dramaturgyně Redakce náboženského vysílání. 

V autorské tvorbě i v dramaturgickém směřování této redakce, kde v této době působili evangelický farář a chartista Miloš Rejchrt, jezuita a novinář Petr Kolář nebo publicista a katolický aktivista Jiří Zajíc, se L. Svobodová podílela na výrazně ekumenickém zaměření náboženského vysílání veřejnoprávního rozhlasu v prostředí, které je v Čechách převážně katolické. V době bouřlivých diskusí o vnitřních problémech církve, církevním vysokém školství, restitucích a církevní hierarchii usilovala vždy o věcnou rovinu diskusí a zprostředkování složitých problémů i laickým posluchačům. Autorsky připravovala cyklus komponované publicistiky Paprsky naděje, přispívala do vzdělávacího cyklu Prameny a proudy připravovaném redakcí pro stanici Vltava a také do aktuální publicistické řady Výzvy přítomnosti

Lenka Svobodová s panem Václavem Krásou, předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením ČR při převzetí ocenění v soutěži Rady vlády za nejlepší publicistická díla o problematice zdravotně a tělesně postižených - Foto: Luděk Krušinský

Lenka Svobodová s panem Václavem Krásou, předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením ČR při převzetí ocenění v soutěži Rady vlády za nejlepší publicistická díla o problematice zdravotně a tělesně postiženýchFoto: Luděk Krušinský

V letech 2004-2008 L. Svobodová připravovala a živě moderovala sobotní Křesťanský týdeník, magazín, který vysílal nejposlouchanější Český rozhlas 1 – Radiožurnál. Pro Český rozhlas 6 připravovala analytičtější nedělní pořad Zaostřeno na církve a také pro tuto stanici pravidelně přispívala do analytického publicistického cyklu Česká justice, který inicioval a řadu let připravoval ústavní soudce prof. Vojtěch Cepl. S živou moderací, nutností reagovat na často ožehavé nebo i bolestivé otázky posluchačů získala L. Svobodová zkušenost i v kontaktním pořadu Nokturno nejen pro osamělé, později vysílaném pod titulem Noční mikrofórum

Postupně se dramaturgický i moderátorský záběr L. Svobodové rozšiřoval. Se stále větší dokumentaristickou zkušeností přeformulovala dosavadní zadání pořadů, které se v rozhlase mají zabývat problémy věřících lidí a s tím spojenou charitní a dobrovolnou prací. Změna se projevila i v jinak formulovaném názvu a zadání cyklu: Dobrá vůle – O hrdinech všedních dnů. Ambicí tohoto dokumentárního cyklu je představit bez ohledu na sociální příslušnost, světonázorovou či politickou orientaci nebo náboženské vyznání lidi, kteří dokáží čelit nepřízni vlastního osudu, ale také nespravedlnosti, nepochopení, závisti, konformismu a nenechají se ve svém snažení zlomit, i když třebas opakovaně prohrávají. Díky L. Svobodové se tak dokumentace původně čistě altruistických, vírou motivovaných dobrých skutků proměnila v autentické záznamy často problematického lidského hledání vlastního místa ve společnosti. Autoři cyklu zachycují i reálnou tíži světa zaměřeného na materiální, nikoli duchovní a sociální hodnoty. Takto vytčená dramaturgická linie usilující o dlouhodobou práci s respondentem, směřující k reportážnímu snímání reality a odvaze ptát se i na nepopulární otázky byla v letech 2010 – 2012 v řadě případů oceněna. 

Lenka Svobodová s Madeleine Albrightovou během natáčení - Foto:  Archiv Lenky Svobodové

Lenka Svobodová s Madeleine Albrightovou během natáčeníFoto:  Archiv Lenky Svobodové

Díky „neviditelné“ dramaturgické práci tak získali cenu zkušení i začínající autoři – dokumentaristé (Cena pro regionální novináře Nadace Konráda Adenauera za časosběrný po čtrnáct let natáčený dokument Davídek Hany a Libora Soukupových, o mladé romské rodině, které adoptovala romského chlapce z cyklu Dobrá vůle; II. a III. ceny Vládního výboru pro zdravotně a tělesně postižené při Radě vlády ČR za další tři pořady z tohoto cyklu; reprezentace Českého rozhlasu na mezinárodní soutěži rozhlasových dokumentů Mezinárodní asociace žen v rozhlase a televizi (IAWRT), ocenění v rámci soutěže REPORT). 

Výraznější dramaturgická práce mohla vyrůst z důkladné autorské průpravy. Jako dokumentaristka začínala L. Svobodová v tvůrčí skupině kolem dramaturgů J. Škápíkové a Z. Boučka. Výrazně sociální problematiku (drogová závislost, osamělé matky samoživitelky, prostituce) uplatnila v cyklu Cesty – s mikrofonem po skrytých stopách osudů; jako jedna z prvních začala bez sentimentu a „povinného soucitu“, přitom ale s velkou mírou empatie a pochopení pro praktické problémy monitorovat situaci lidí se zdravotním handicapem. Daří se jí zachytit křehkost situace a reportážní záběry dobře rytmizovat hudbou. I její zásluhou se tak v průběhu desátých let 21. století pozvolna změnil způsob rozhlasového reportování o životě lidí s postižením. Z oslavných pořadů často plných klišé se staly reportážní dokumenty, které zkoumají nejen statečnost a obdivuhodnou vytrvalost handicapovaných, ale také míru jejich společenského přijetí a povahu předsudků a myšlenkových stereotypů majoritní společnosti. Z této kategorie pocházejí například pořady Manželství na vozíku o Martině a Milanu Langrových (2000, I. cena Vládního výboru pro zdravotně postižené občany při Radě vlády ČR), Blanka má Rosetku, Rosetka má mámu (2001), příběh maminky a jejího dítěte, počatého při znásilnění, Ke střeše nad hlavou (2009), příběh manželky doživotně odsouzeného vraha, Další šance (2011), portrét výtvarníka a streetworkera Lászla Simegha. Dobrá jazyková vybavenost umožňuje L. Svobodové zapojovat se do mezinárodních projektů (spolupráce na dokumentárním pořadu Theresindstadt, 2001, ABC Sydney, Australia; sběrný dokument Láska nekončí, 2000 v supervizi norské dokumentaristky Berit Hedemann) a účastnit se mezinárodních soutěží nejen rozhlasových, ale i sociálně nebo genderově zaměřených. Jedním z jejích největších autorských úspěchů byla v roce 2011 Novinářská cena udělovaná Nadací Open Society Found a Google za nejlepší rozhovor roku v audiovizuální kategorii za pořad O Madle z Čech - setkáni s Madeleine Albrightovou

V roce 2012 získala první místo v publicistické kategorii rozhlasové soutěžní přehlídky Report a současně i poprvé udělovanou Cenu Jiřího Hrašeho za pořad Zákon nestačí s Ivou Brožovou. Cenu věnoval Václav Moravec Ph.D. 

Oceněné pořady dramaturgyně a dokumentaristky Lenky Svobodové

Autor:  Andrea Hanáčková

Zákulisí Českého rozhlasu

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas