Pavel Kudrna

Pavel KudrnaFoto: Khalil Baalbaki

redaktor, moderátor

Když jsem poprvé prošel halou Československého rozhlasu, bylo to kvůli konkurzu na místo hlasatele stanice Vltava. Vyhrál jsem ho i přesto, že nepoznám Bacha od Mozarta. 

Když jsem byl přijat na Vysokou školu zemědělskou, nerozeznal jsem žito od ječmene. Obávám se, že tomu tak je dodnes. Ale mělo to tak být. 

Vltava byla tehdy jedinou stanicí, která měla zájem o nové lidi, a na jmenovanou školu jsem šel proto, že ze všech vysokých škol měli jako jediní v republice rozhlasové vysílání. Byla to tehdy neopakovatelná zkušenost. 

Na rozhlasovou stanici vážné hudby jsem tehdy vnášel nechtěné prvky vysílání, kdy jsem zkoušel po vzoru zahraničních stanic moderovat a neustále jsem balancoval mezi úspěchem u posluchačů a vyhazovem od vedení stanice. To mě v podstatě provází dodneška. 

Už více než dvě desítky let pluji po sinusoidě úspěchu i zatracení u mikrofonu jedné stanice, která se staronově jmenuje Radiožurnál. Rozhlas je bezpochyby součástí mého života. Na pár let jsem zkusil i televizní obrazovku, vysílal jsem v hlavních vysílacích časech řadu přímých přenosů zábavných i hudebních pořadů. Přesto je mi rozhlasové vysílání souzeno a nikdy jsem ho, ani v době "největší televizní slávy" neopustil. Zní to jako fráze, ale je mi nejen zaměstnáním, ale hlavně koníčkem. 

Docela slušně zúročuji zkušenosti ze základní vojenské služby, na kterou velmi rád vzpomínám. Jak říká moje partnerka Jana: "...aby ne, když jsi místo vojny chodil s bubínkem." Není to až tak úplně pravda, i když bubny kolem mě hrály důležitou roli. Byl jsem totiž rok povinné vojenské služby moderátorem hudební skupiny Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze na Pohořelci. A to byla opravdu škola k nezaplacení. Ostatně, když se vám podaří zaujmout četu "záklaďáků" v neděli v devět ráno na povinném představení v čase jejich osobního volna, musí být to ostatní hračkou. No, berte to s rezervou... 

A možná ještě pár konkrétnějších informací: nastoupil jsem v roce 1983 jako externista na Vltavu, posléze jsem byl přijat do pracovního poměru jako moderátor populárního Studia 7 a od rozpadu Československa jsem zase externistou s hrdým titulem "podnikatel". Vedle vysílání občas připravím turné po republice s hudebně-zábavným programem nebo nějaký ten galavečer. Mezi největší v poslední době asi patřilo zakončení projektu Těžká sázka v hotelu Ambassador za přítomnosti známých osobností a rozhlasových mikrofonů. Mám za sebou knihu na "obezitologické" téma nebo vydané CD se stejnou tématikou. A pokud zrovna mám chuť a nemám sám ostudnou nadváhu, uvádím kulturní či jiné větší akce pro jiné agentury či pořadatele. Oblek ale rozhodně není tím, co bych miloval, a tak mě doma v malé obci u Karlštejna najdete zpravidla v maskáčích nebo montérkách na zahradě nebo u Berounky se psem Norem. Ten je stejně jako naše tři kočky nedílnou součástí domácnosti. Přestože žiji s Janou více než 18 let, ženatý nejsem. Patrně jsme podlehli moderní době i v tomto. Náš život ovládá pes, televize, počítač, redukční dieta a rozhlas. Moje partnerka pracuje, jak už jsem psal, na ČRo Vltava a já na Dvojce ČRo. Nehádáme se kvůli tomu, jestli se koupí nebo udělá to či ono, pojede tam nebo jinam, ale kvůli stanicím. 

e-mail: pavel.kudrna@rozhlas.cz 

E-mail: pavel.kudrna@rozhlas.cz