Vladimír Hrubý

Vladimír Hrubý

Vladimír Hrubý

Narodil jsem se, a tak jsem tady.

Přesněji řečeno narodil jsem se 26. března 1961, a tak jsem beran, i když s mírně obroušenými rohy a zajímavými životními zkušenostmi. Dvakrát rozvedený (mám za sebou jedno manželství a jedno partnerství). 

Cesta za mikrofon: Moje profesní dráha byla trochu klikatá. Po studiu na Pedagogické fakultě v Plzni (ano, byl jsem Plzeňák) jsem pět let učil. S příchodem "svobody" jsem se svobodně rozhodl školství opustit a věnovat se naplno a profesionálně své celoživotní lásce a droze - modernímu tanci. Tancem a choreografií jsem se v Praze a v zahraničí živil také pět let. 

Před šesti lety (ani nevím, co mě to napadlo) jsem se pokusil vloudit se na rozhlasové vlny. Mou první štací bylo pražské soukromé Radio R.I.O. - ohromná škola s ohromnými šancemi na sobě makat a něco se naučit. Po krachu tohoto privátního rádia jsem drze zkusil Český rozhlas 1 - Radiožurnál. 

Světe div se, ono to vyšlo. A světe div se, už jsem tu pět let. A světe div se ještě víc, pět let se s dalšími výbornými kolegyněmi starám o zpravodajství z Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V této souvislosti musím připomenout jedno ze svých životních kréd: 

Nikdy jsem nebyl v žádné politické straně, tudíž můj zdravotní stav je dobrý. Abych z politiky příliš "nezblbnul", vymyslel jsem si kdysi Ring mikrofóra a stal jsem se (a musím říci, že jsem za to velmi vděčný) autorem a moderátorem magazínu Bona Dea (stoprocentního magazínu o čtyřprocentním světě). Proč právě já? Inu asi proto, že jsem gay. No a? 

Mám rád: život, zvláště ten svůj, i když je na mě někdy pes a já si připadám jako patník. Mám rád lidi, zvláště ty chytré a vnímavé, i když se setkávám také s některými, kteří mě dokážou někdy pěkně naštvat. A mám rád svého syna, protože to je skvělý člověk a jednou z něj bude určitě výborný hudební skladatel. 

Vzrušuje mě: rozhlasový mikrofon. Pořád se u něj a s ním něco děje. A když tuším na druhém konci tisíce nastavených uší, je to vzrušující dvojnásob. Je vzrušující nést odpovědnost sám za sebe. Ale vzrušuje mě taky dobrá hudba (od Verdiho oper až po šlapající house), dokonalý tanec, skvělé herecké výkony a taky noční Praha a svítání nad Etnou a jarní bouřky a mořské vlny a první sníh a kolečkové brusle a uzený losos a. a ještě něco, ale to už je moje soukromá věc. 

A co se mi honí hlavou? Třeba to, že největší událostí v historii lidstva bylo polidštění opice. Ale moc se to nepovedlo. Ještě by bylo zapotřebí polidštit člověka. A také to, že to nejkrásnější setkání, které může člověk prožít, je setkání s láskou. A možná ještě něco. ale to už je zase moje soukromá věc. 

Autor:  Vladimír Hrubý  (vlh)

Zákulisí Českého rozhlasu

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas