Tomáš Černý

Tomáš Černý - Foto: Khalil Baalbaki

Tomáš ČernýFoto: Khalil Baalbaki

Redaktor a hlasatel

Narozen v roce 1979. Od roku 2011 připravuje Víkendovou přílohu pro stanici Vltava, jako moderátor a autor je podepsaný pod řadou dalších programů, které připravují jiné vltavské redakce, například Fonogramy (od roku 2005).
 

Když se onoho letního podvečera ozvala z rádia znělka Rozhlasových novin „Kupředu levá“, bylo mi zhruba 60 minut. Nelze se proto divit, že jsem si její imperativ vysvětlil prakticky - jako „kupředu levák“, což mi o šest let později v první třídě vyneslo nutnost používat při psaní zprvu křivolakých liter „čínu“ místo plnícího pera. Tuze mě to mrzelo, a tak si to dodnes vynahrazuji. Propisek se straním a – navzdory přesvědčení sudružky učitelky Pešoutové z 9. ZŠ Julia Fučíka, Moskevká 2929 v Kladně – si písmo nerozmazávám. Soudružka učitelka měla vůbec mnohem méně odhadu než pedagožka z předchozího vzdělávacího ústavu. Ve školce o mě prý jednou pravili, že budu buďto herec a nebo novinář. Chvilku to vypadalo taky na výtvarníka. To když jsem v roce 1984 vyhrál celostátní soutěž „Děti hutníkům – hutníci dětem“. Můj akvarel „nádraží s kolejemi naštorc“ by se v archivu Albatrosu, kde byl obrázek vystaven, možná dal ještě najít. Jako cenu jsem dostal plyšového králíka a tempery v kelímcích, které se mi během převzetí ocenění rozsypaly na schodech vedoucích na pódium. Krom toho si pamatuji ještě na červené limonády na stolech – to byla tehdy vzácnost a pro pětiletého vrchol gastronomie. 

Na všech svých základních školách (hodně jsme se stěhovali) jsem bez výjimky neprospíval z matematiky, fyziky a chemie. Taky z tělocviku. Opakem byla čeština a vše související. Patrně právě proto mě rodiče nasměrovali k technickým oborům a vedle jakž takž „humanitního“ písmomalířství mi dopřáli také vzdělání v oboru stavebního provozu. Dodnes mi není jasné, jak se mi podařilo odmaturovat ze stavební mechaniky. Snad to bylo tím, že rovnováhu na páce znám důvěrně z dětských hřišť, kdy jsem musel pokaždé shánět minimálně dvě další děti, abychom se mohli pohoupat. Nezapmenutelnou položkou mého středního vzdělání je také fakt, kterým mi češtinář (a náš třídní!) před maturitní komisí cíleně sestřelil „výbornou“. Po mém předpisově dvacetiminutovém monologu o předchůdcích Jana Husa a Jednotě bratrské konsternoval zkoušející profesorku tím, že má dotaz. Jestli prý jsou ještě někde následovníci Jendoty bratrské? S jistotou člověka, který ví, že propadnout už nemůže, jsem odvětil, že to vážně netuším. Do smrti si díky tomu budu pamatovat, že prý v Kanadě působí Moravští bratři. No nekupte to za sníženou známku na maturitním vysvědčení. 

Přebolelo to rychle. Tou dobou už totiž veškerý můj zájem přitahoval rozhlas. A já doufám, že s tím nepřestane. 

Tomáš Černý také připravuje pro Český rozhlas Dvojka pořad RozHraní, nyní Studio Retro. 

E-mail: tomas.cerny@rozhlas.cz

Zákulisí Českého rozhlasu

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas