Lounské muzeum uspořádalo výstavu na počest místního loutkového divadla. Je nejstarší v republice

Hrát se v ní začalo třicet let předtím, než město postavilo Vrchlického divadlo pro dospělé. Loutkářství má ve městě tradici. Přečkalo obě války i socialismus. Teď se musí vyrovnávat s omezeními kvůli koronaviru.

„Při stavbě v roce 1920 byl na stavbu použit materiál ze starých jatek, a když se přistavovalo v roce 1950, byl to zase materiál ze zbouraného pivovaru,“ popisuje historik Martin Vostřel před žluto-červenou budovou Loutkového divadla. Před sto lety ji na okraji historického centra na svahu nad řekou Ohří nechal postavit Spolek loutkářů. Později v padesátých letech vznikla přístavba pro technické zázemí.

Sál zůstal nezměněný. Pojme zhruba dvě stě návštěvníků. Zkolaudován byl 25. září roku 1920. Sezona v něm trvá od koce října až do konce března. Tu poslední ovšem zkrátila opatření kvůli koronaviru.

„Naposledy jsme hráli 8. března. Pak jsme museli zrušit všechna představení, včetně plánované krajské přehlídky,“ popisuje Jiří Dragoun, který je posledních pět let principálem. Členem pětatřicetičlenného souboru je ale mnohem déle.

„Poslední dobou byla návštěvnost velmi dobrá. Průměr byl nad sto návštěvníků nedělního představení. Dokonce jsme museli hrát dvakrát za sebou, protože zájem překračoval kapacitu divadla,“ vypočítává.

Jak to bude s provozem loutkového divadélka v nové sezoně, to zatím vzhledem k měnícím se nařízením není jasné. Oslav jeho stoleté historie se tedy ujalo lounské muzeum, které uspořádalo výstavu. Kurátorem je právě Martin Vostřel, který loutkové pohádky pamatuje ze svého dětství

„Pamatuji se na Kašpárka nebo třeba na Sněhurku. Děti se do zdejšího divadla těšily a bývalo plno. Dodnes má krásnou atmosféru,“ vzpomíná.

Spolu s Kašpárkem tam jsou také původní více než stoleté loutky nebo plakát k vůbec prvnímu vystoupení v Loutkovém divadle.