Lukáš Jelínek: Hlásí se první zájemci o křeslo evropského komisaře

30. červen 2023

Za necelý rok si zvolíme nové poslance Evropského parlamentu a během dalších šesti měsíců se zrodí i čerstvá Evropská komise. Do ní vysílají komisaře a komisařky vlády členských zemí, přestože jejich povinností je hájit nikoli zájmy národní, nýbrž Evropské unie jako celku. V předstihu se již hromadí jména prvních tuzemských zájemců.

Nejvýhodnější pozice připadla Starostům a nezávislým, kteří mají podle dohody Fialovy koalice právo prvního výběru. Nejotevřeněji o svých ambicích mluví ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. „Svůj zájem o tu pozici určitě neskrývám,“ řekl 24. června deníku Právo.

Čtěte také

Dříve se hovořilo i o Mikuláši Bekovi, jenž byl ministrem pro evropské záležitosti, ale nyní se soustředí na řízení resortu školství. O pozici eurokomisaře uvažuje také místopředseda Starostů Jan Farský. Ze všeho nejdříve ale hodlá dosáhnout se svým hnutím co nejlepšího výsledku ve volbách do Evropského parlamentu. Mezi adepty je uváděna také neúspěšná prezidentská kandidátka Danuše Nerudová, byť i ona možná nejprve vyzkouší europoslanecké lavice – spekuluje se o jejím vyjednávání se Starosty, ale i s TOP 09.

Naděje Nerudové může posílit fakt, že je žena. V evropských institucích je kladen důraz na genderovou vyváženost a příští předseda či předsedkyně Komise uvítá návrhy týkající se schopných žen.

Renomé Věry Jourové

Přesto bychom měli raději dvakrát měřit, než jednou řízneme. Co se může zdát být dobré pro nás či naše partaje, ještě nemusí být dobré pro Unii.

Čtěte také

Síkela se v Bruselu slušně zapsal loni během českého předsednictví, když evropské země po vpádu Ruska na Ukrajinu řešily krizi v zásobování energiemi. Ve vyjednávání mu jistě posloužila i letitá zkušenost z finančního byznysu. Doma ale jeho výkony nijak zvlášť oslavovány nejsou.

V souvislosti se Síkelou se dosud rozebírala hlavně jeho politická nezkušenost, vyčkávání, přešlapování, ale i arogantní vystupování. Přesto by jeho nominace ve srovnání s ostatními skloňovanými jmény působila nejlogičtěji.

Nerudová a Farský jsou i přes svoje nesporné kvality za českými hranicemi prakticky neznámí. Ačkoli je u nás patrná tendence udílet nominace do Evropské komise za zásluhy či na rozloučenou, pohled z Bruselu je odlišný. S navrženými jmény úzce souvisí debata o portfoliích, jež by jim na základě kvalifikace mohla připadnout. Zároveň platí, že čím silnější a známější figura je navržena, tím má větší šanci získat nějaký vlivný komisariát.

Čtěte také

Proto dává smysl poohlížet se po bývalých premiérech nebo ministrech, které netřeba spojencům představovat. Vhodné expremiéry po ruce nemáme. Václav Klaus a Miloš Zeman jsou v politickém důchodu, Vladimír Špidla si již roli eurokomisaře vyzkoušel.

Mirek Topolánek je na kordy s ODS, kterou kdysi vedl, a v Bruselu se na něj vzpomíná jako na toho, kdo to chtěl při minulém českém předsednictví Unii „osladit“. Petra Nečase zaměstnává běhání po soudech, Bohuslav Sobotka se stáhl z veřejného života a Andreje Babiše by pravicová koalice nenavrhla, ani kdyby o to stokrát stál, jakože nestojí.

ODS by leda mohla nabídnout Petra Fialu, který ji chce ale dál vést do sněmovních voleb. Zvučná jména bychom našli i v dalších stranách, ale nezdá se, že by třeba Starostové tlačili Víta Rakušana, TOP 09 Miroslava Kalouska, ANO Karla Havlíčka nebo sociální demokracie Lubomíra Zaorálka.

Lukáš Jelínek

Pakliže dnešní pětikoalice neosloví nějakého v Evropě známého experta, zřejmě se její seznam už moc nerozšíří a dál z něj bude vyčnívat Jozef Síkela, jakkoli můžeme mít pochybnosti, zda si získá renomé, které by se aspoň trochu blížilo tomu, které dnes má Věra Jourová. Moudřejší ale budeme až po eurovolbách. S kartami totiž může jejich výsledek zamíchat na evropské i domácí úrovni.

Autor je politický analytik

Spustit audio