Lukáš Jelínek: Odbory hazardují se svou pověstí
Operace „Středulův pád“ zkrachovala. Ti odboráři, kteří ji ventilováním předákových nezaplacených členských příspěvků spustili, zjevně zapomněli, že nestačí s židlí třást, ale je nutné také mít koho na ni následně posadit. Úspěch Josefa Středuly při volbě předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů už nebyl dán silou jeho osobnosti, nýbrž absencí vyzyvatelů.
Kdyby ušmudlaných 57 procent hlasů za stejných okolností dostal šéf nějaké politické strany, patrně by to sám zabalil. Jenže pro odbory je v této patové situaci i Středula dobrý. Lepší je ďábel, kterého znáš, říkají Angličané.
Čtěte také
Staronový lídr je v očích mnoha kolegů příliš mírný co do vystupování i co do politických názorů, zkušenějšího ale nemají. Splnit všechna kritéria, tedy být zároveň tvrdým vyjednavačem, diplomatem, táborovým řečníkem i šikovným organizátorem, není jen tak. A odbory procházejí stejnou personální krizí jako politické strany.
Středula měl to štěstí, že poprvé nastoupil do funkce za vlády sociální demokracie. Mohl se tudíž soustředit především na lobbování v kuloárech. Když se stal premiérem Andrej Babiš (ANO), začalo to skřípat. Tlaku odborů ustupoval velmi nerad, navíc jeho osobní vztahy se Středulou jsou – jak potvrdila i kampaň před prezidentským kláním – dost napjaté.
Minimální mzda
Nyní ve Strakově akademii sedí Petr Fiala a jeho pravicová vláda se neostýchá přijímat opatření, která na zaměstnance tvrdě dopadají.
Čtěte také
Jenže lidi snáze do ulic dostanou podivné figury z antisystémové scény než staré známé odbory. I to se podepsalo na oslabení Středulovy pozice.
Protože ale ví, co se od něj očekává, zatroubil ihned po svém znovuzvolení k mobilizaci. Odmítá vládní úvahy o výpovědích ze zaměstnání bez udání důvodu i penzijní reformu počítající se zvyšováním důchodového věku a s předčasným odpočinkem jen pro pracovníky v nejnáročnějších provozech, jejichž vytipování navíc ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL) dodnes srozumitelně neobhájil. Velkým tématem je i minimální mzda.
Kabinet se zavázal, že do roku 2029 vzroste o šest procentních bodů na 47 procent průměrné mzdy. Jenže směrnice Evropské unie je striktnější: podle ní přiměřená a důstojná mzda činí přinejmenším 50 procent průměrné mzdy nebo 60 procent mzdy mediánové.
Čtěte také
Naši sousedé tomu jdou vstříc. Na Slovensku představuje minimální mzda 53,5 procenta průměrné mzdy, v Polsku zhruba 55 procent. Obavy vzbuzuje i vládní úmysl zrušit tzv. zaručené mzdy pro jednotlivé obory. Stát se tak může, že někteří – zejména méně kvalifikovaní – zaměstnanci půjdou s výdělkem dolů.
Pro odborovou konfederaci je to úžasná příležitost připomenout se a uhodit do stolu. Leč Středula nejprve musí urovnat vztahy se svazy, které v něj ztratily důvěru – hlavně školskými a zdravotnickými. Také by se hodilo, kdyby nasměroval odbory k transformaci, jež by jim přinesla vyšší efektivitu.
Například Německo je známé silnými sektorovými svazy, jejichž experti pak dokáží efektivně vést kolektivní vyjednávání s manažery, právníky a ekonomy i z těch nejmocnějších firem. U nás v podnicích vyjednávají místní odborové organizace, nezřídka slabé a zakřiknuté. Projevuje se to pak i v zájmu či spíš nezájmu o odborovou organizovanost.
Josef Středula je chlapík jako ze žurnálu. Ještě ale zbývá učinit atraktivními samotné odbory. Potom mohou mít vliv na vládu, opozici, ale i na voliče. Dokud ovšem budou mít pověst spolku, kde se předsedovi nikdo otevřeně nepostaví, zato mu však mydlí schody i za použití bezmála estébáckých metod, jejich autorita bude mizivá. Každý je holt svého štěstí strůjcem.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
