František Gel

29. červen 2017

Občasný přispěvatel Meteoru

Reportér, publicista, spisovatel, pedagog

František Gel se narodil 18.9.1901 v Albrechticích. V letech 1921-24 PF MU Brno; 1923-24 PF UK (nedok.); 1961 - 62 nastoupil do Institutu novinářství, 1964 se Institut novinářství změnil ve Fakultu osvěty a novinářství, 1.5.1962 jmenován docentem (obor Teorie novinářství)a 1.7. 1968 mimořádným profesorem (obor publicistika) novinářství na fakultě osvěty a novinářství UK (1.11. 1968 uveden do hodnosti). Zemřel 17.10.1972 v Praze.

Od roku 1923 bank. úředník v Brně; psal do brněnského tisku referáty ze soudních procesů pod zn. -gel-; 1924-25 na výzvu R. Těsnohlídka nastoupil do brněnské red. Lidových novin a vedl rubriku Ze soudní síně; 1926-33 redaktor Lidových novin v Praze; 1933-39 redaktor, pak šéfreportér denních listů vyd. Melantrich. 15. 3. 1939 odešel z Melantrichu a 1. 12. 1939 odjel přes Slovensko, Balkán a Sýrii do Marseille, kde se 24. 1. 1940 hlásí k odvodu do voj. jednotky. Po obsazení Francie odjel s armádou do Anglie, kde působil v tisk. odd. voj. správy. Na podzim 1940 byl pro staré zranění z armády propuštěn, ale hlásil se znovu několikrát za sebou. Na stálá naléhání byl konečně v r. 1942 znovu přijat jako voj. redaktor čs. tankové jednotky, se kterou se r. 1944 přeplavil na kontinent u Dunkerque a zůstal v ní až do května 1945.

Rozhlas

Do rozhlasu nastoupil r. 1946 jako redaktor a reportér zpravodajství a Rozhlasových novin.

Proslavil se zejména svými reportážemi z Norimberského procesu s válečnými zločinci (1945-46) a jako jeden ze zakladatelů českého populárně-vědeckého feature (pásma o J. Heyrovském, A. S. Popovovi, R. Kochovi, L. Pasteurovi, H. Schliemannovi, B. Hrozném, J. Pernerovi ad.)

V roce 1948 zaměstnán v diplomatické službě v Londýně.

V r. 1950 byl jako politicky nevyhovující (za II. svět. války příslušnost k čs. voj. jednotkám na Západě) přeřazen do rozhlasového oddělení dokumentace (výstřižková služba), kde redigoval programový časopis Náš rozhlas.

Po odchodu z rozhlasu (1953) pracoval jako volný překladatel (zejm. děl Remarqua a Kellermanna). V letech 1957-70 působil jako pedagog na katedře žurnalistiky, nejprve na filosofické fakultě, poté na fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, kde vychoval rozhlasu celou řadu pracovníků.

Autor: knihy O lidských povoláních (1931), Internacionála a Marseillaisa (1954), Jak jsem létal a padal (1957), Přes práh vesmíru (1958), Norimberské přelíčení (1959), Přemožitel neviditelných dravců (1959; 1972 vychází v přeprac. vydání pod názvem Syn Napoleonova seržanta), Syn čarodějnice (1971).

Překladatel: mj. Remarque - Cesta zpátky (1932), Twain - Dobrodružství Huckleberryho Finna a Dobrodružství Toma Sawyera (1935), Princ a chuďas (1957), Yankee z Conectitutu na dvoře krále Artuše (1957), Doyle - Pes baskervillský (1958), Odoricus Bohemus de Foro Iulii (1962).

Spustit audio