Máme vody dost? Aneb co je to nedostatek?

V následujících týdnech spolu v Meteoru zavítáme do exotických oblastí trpících problémy s vodou a ukážeme si způsoby řešení. Nebude to povídání objektivní, protože vám budu předkládat své názory na svět, které mohou vyvolat nesouhlas některých posluchačů. S tím vědomím jsem však knihu O lidech a vodě psal. Doufám ale, že za pár týdnů uvidíte svět v lepších barvách.- Zbyněk Hrkal, hydrogeolog

Kolik je na Zemi vody?

Nemine měsíc, aby se v novinách neobjevil článek s varovným titulkem: Na Zemi dochází voda. Podle novin máme vody stále méně a méně a neodvratně míříme ke katastrofě. Dokonce tvrdí, že nás čeká zavedení přídělového systému, v krajním případě i války o tuto cennou tekutinu. Máme se bát?

Voda na Zemi ovšem nikdy nedojde. Celkové množství vody na planetě je neměnné. Problém je však jinde. Z pohledu člověka příroda rozděluje vodu nerovnoměrně: někomu jí dá mnoho, jinému málo. A ve své nespravedlnosti pokračuje. Těm, co mají vody málo, často ještě ubere a přidá těm, kteří ji nejenže nepotřebují, ale přímo nechtějí.

Co je to nedostatek?

Je horké léto a jste na výletě. Máte žízeň a nedostatek vody nastává, když je láhev v batohu prázdná. Pokud použijeme přirovnání s ekonomikou, pak nedostatek peněz znamená, že jich máme málo k uspokojování svých potřeb.

Jenže když si začne stěžovat na nedostatek peněz průměrný Čech, který bydlí v třípokojovém bytě panelového domu s teplou vodou a běduje, že si nemůže vyměnit svou deset let starou škodovku za novou, je to kategorie chudoby zcela jiná než hladového obyvatele Somálska. Z tohoto přirovnání sami cítíte, jak těžko se stanovuje hranice nouze o vodu.

Nejsušší země jsou „za vodou“

Jednu z nejpopulárnějších metod klasifikace nedostatku vody navrhl švédský profesor Malin Falkenmark. Podle něj mají nejméně vody k dispozici obyvatelé Kuvajtu, ročně musí vystačit s pouhými 30 m3 na osobu. Následují další pouštní státy: Spojené arabské emiráty, Libye, Saúdská Arábie, Jordánsko a Singapur. Jen těchto šest zemí trpí extrémním nedostatkem vody.

Stojí za povšimnutí, že mezi těmito státy není žádný, který by vyžadoval mezinárodní pomoc. Naproti tomu takové Somálsko a Nigérie mají vody dostatek, ale přesto neustále vyžadují humanitární pomoc. Lidé tam nemají přístup ani ke zdrojům pitné vody, ani k sanitárnímu zařízení. Falkenmarkova klasifikace tak odhaluje nový problém, kterým není fyzický nedostatek vody, ale nedostatek ekonomický. Naprostá většina zemí má vody dost, jenže jejich obyvatelé ji nejsou schopni, nebo neumějí využívat.

Nedostatek vody neznamená, že lidé budou mít málo vody pro chod domácnosti. Těm postačuje relativně málo: 20 m3 na osobu za rok a tento objem lze ještě snížit recyklací. Vody se ale nebude dostávat pro zemědělské, většinou zcela nevhodné praktiky. Hlavní výzvou pro dnešní rozvojový svět je optimalizovat spotřebu vody pro zemědělství při zachování nebo dokonce zvýšení produkce potravin.

Vrtat studny už nestačí

Dnešní vodohospodářské problémy rozvojových zemí přerostly do tak obrovských rozměrů, že je nutno je řešit komplexně. Nová studna v městských aglomeracích nic neřeší. Musí nastat změna, která začíná dokonalejší organizací společnosti, vzděláváním a nastavením vhodné legislativy. Problém je, že lidé v rozvojových zemích chtějí pitnou vodu hned.

Na evropského hydrogeologa se dívají jako na spasitele. Jenže pravidla pomoci rozvojovým zemím jsou dnes nastavena tak, že čím konkrétnější je pomoc, tím hůř se na ni získávají peníze. Jejich rozdělování velmi často řídí úředníci svázaní evropskými předpisy.

Zkušenosti Evropské unie s vodním hospodářstvím se však obtížně aplikují v oblasti, kde vodu rozdělují kmenoví náčelníci, kde na kalendáři vidíte rok 1433 a za vodu se platí v naturáliích – měsíc odběru vody je ekvivalent jedné kozy. Návrhy na konkrétní smysluplné projekty často končívají v koši … místo nich ale jdou například do takového Nepálu peníze na pomoc se snižováním produkce skleníkových plynů.

Nedostatek schopností, ne vody

Jsme svědky střetu dvou světů. Našeho vyspělého, který ztrácí schopnost odlišit důležité od zcela zbytečného, a rozvojového světa, který se nám snaží rychle vyrovnat. Naše planeta má vody dostatek pro mnohem větší množství obyvatel, než kolik jich dnes na ní žije.

Převládajícím důvodem, proč lidé nemají přístup k pitné vodě, není její nedostatek ve fyzikálním slova smyslu, ale ekonomická zaostalost, politická nestabilita a organizační neschopnost člověka. To je skutečné nebezpečí dnešní doby.