Meteor14. března  2015 v 08:05  

Vlci se vracejí do Čech. Nebojte se a nepomlouvejte je, říká biolog Jan Andreska

Který vlk byl poslední? - Foto: Fotobanka Pixabay

Který vlk byl poslední?Foto: Fotobanka Pixabay

Vlčí vytí jsme v Čechách neslyšeli téměř dvě staletí. V posledních letech se tu vlci znovu zabydlují. S Meteorem jsme pátrali po tom, co je k nám vábí.

Příspěvky v Meteoru 14. 3. 2015
01:07 Zatmění Slunce 20. března
10:17 Meteorologické oslavy
18:15 Prapodivné žáby
27:23 Proč vesmír mlčí?
38:45 Nanovlákna vrátí nevidomým zrak
41:53 Vlci se vrátili. Máme se bát?

V roce 1874 byl zastřelen poslední vlk Šumavy. V roce 1914 padl poslední vlk v Beskydech. A z roku 1830 pochází pomníček posledního vlka Českomoravské vysočiny. Zvířata ale neznají hranice krajů a států. Snadno se vydají „na výlet“ na území, na němž se oficiálně nevyskytují. 

 

Zatmění Slunce 20. března. Meteorologické oslavy. Prapodivné žáby. Proč vesmír mlčí? Nanovlákna vrátí nevidomým zrak. Vlci se vrátili, máme se bát?

Vložit na svůj web

Pomník posledního vlka zastřeleného na Vysočině - Foto: Irena Šarounová

Pomník posledního vlka zastřeleného na VysočiněFoto: Irena Šarounová

Biolog Jan Andreska už od malička znal vycpaného posledního šumavského vlka. Není divu, že se zajímal o to, jestli byl opravdu poslední. „Vlci z českého území zřetelně vymizeli už v první polovině 18. století. Potom byla populace posilována jen z populace slovenské čili karpatské. Vyhubením myslíme to, že se u nás přestala rodit vlčata.“ 

Poslední vlk z Králického Sněžníku v Městském muzeu Králíky - Foto: Tereza Brázdová

Poslední vlk z Králického Sněžníku v Městském muzeu KrálíkyFoto: Tereza Brázdová

Z tohoto hlediska potom zmínění poslední vlci nejsou „naši“. Rodem příslušeli do Karpat a myslivci je tu zastřelili „na dovolené“. 

Z Lužice do severních Čech 

Asi před deseti lety se začala vlčata rodit i v bývalém východním Německu. Několik kilometrů severně od Šluknovského výběžku vznikla populace takzvaných lužických vlků. „Na začátku tam byla jedna smečka. Pak jich najednou bylo 10, 15. Bylo jasné, že zamíří i k nám,“ vysvětluje Andreska. 

„Napřed k nám chodili jednotliví vlci. V roce 2013 se potkali vlk a vlčice v kraji pod Bezdězem. Tam se loni bez velké účasti sdělovacích prostředků narodila první vlčata po přibližně 200 letech.“ 

Snímky z fotopastí – automatických fotoaparátů citlivých na pohyb – ukazují tři, později jen dvě vlčata. Spolu s jejich rodiči tak jen na území Čech žijí nejméně čtyři vlci. Nemluvě o Beskydech. 

Vlci jdou za vepřovým 

„Počet vlků u nás se bude zvyšovat dvojím způsobem,“ je přesvědčen Jan Andreska. „Jednak budou přicházet ze Slovenska přes Beskydy a karpatská pohoří, jednak z lužické oblasti. Tam dnes vlků žije asi 50 na obou stranách německo-polské hranice.“ 

Lidé se snažili vlky ve volné přírodě vyhubit prakticky od třicetileté války. Dnes se naopak snaží je chránit. Podle Jana Andresky jsou hlavním důvodem divoká prasata. 

„V 50. a 60. letech se u nás lovily tisíce divokých prasat ročně. V 70. letech to byly desítky tisíc za rok. Dnes jsme na ročním úlovku 200 tisíc. V místech, kde žijí pohromadě vlci a divoká prasata, se krátce po narození selat rodí i vlčata. Jako potravu si s oblibou vybírají mladé vepřové.“ Vlci tak přirozeně pomáhají regulovat populaci divokých prasat. 

Nebudeme se bát vlka nic? 

Kdo zná pohádku o Červené karkulce nebo dobrodružné příběhy Jacka Londona, bude se možná ptát, jestli je šíření vlků bezpečné. Biolog Jan Andreska nás uklidňuje příklady ze zemí, které o vlky nikdy nepřišly. Například na Slovensku za sto let nezaznamenali žádný útok vlka na člověka. 

„Před sto lety už se informace formulovaly přesněji. Nejsou to už historky o tom, jak někde někdy v 18. století vlci roztrhali děvečku ze samoty. V celé Evropě v podstatě sto let není zaznamenán útok vlka na člověka. Budeme-li na to nahlížet touto statistikou, tak se bát nemusíme.“ 

Vlci mají rádi mladé vepřové. Vypráví o tom i anglická pohádka o třech prasátkách - Foto: L. Leslie Brooke, licence Public Domain, volné dílo

Vlci mají rádi mladé vepřové. Vypráví o tom i anglická pohádka o třech prasátkáchFoto: L. Leslie Brooke, licence Public Domain, volné dílo

Přestaňme vlky diskriminovat 

Vztah obyčejného člověka k vlkům je převážně negativní. Kromě zmíněné Červené karkulky máme u nás například pohádky ovčí babičky, v zahraničí zase seriál Jen počkej nebo pohádku o třech prasátkách. Jan Andreska soudí, že tato díla nepůsobí na výchovu dětí zrovna dobře. 

„Můj tatínek šéfoval zoologické zahradě v Hluboké nad Vltavou. Mnohokrát jsem zažil rodiny s dětmi, jak stály u vlčí klece a ukazovaly si: Vidíš, to je ten vlk, co sežral Červenou karkulku. Nebo: Tohle jsou ti vlci, co je znáte z večerníčku. Tento způsob výchovy je pro vlky nepříjemný a nebezpečný. Tím, že tady žijí, dávají najevo, že se jim u nás líbí. Naznačují nám stav a zachovalost přírody. To, že se zvířata vracejí, je pro nás pocta.“ 

 MP3 Zvukový záznam pořadu najdete po premiéře v našem archivu.

Pořad: Meteor  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: sobota 08:05; repríza neděle 02:00  |  Délka pořadu: 52 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace