Víme, jak nedostat alergii

„Dnes nejsme přirozeně vystaveni podnětům formujícím odpověď imunitního systému, například půdním bakteriím, produktům bakterií z hnoje hospodářských zvířat a střevním parazitům,“ uvedl v Meteoru profesor Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR.

„Žijeme v polosterilním prostředí a zdá se, jakoby to imunitnímu systému, který se vyvíjí v prvních letech dětství, nějak chybělo. Pak si to vynahrazuje přehnanými reakcemi proti něčemu, co mu ty stimuly připomíná, a tím můžou být třeba pylová zrnka,“ dodal imunolog Hořejší.

Špatně vycvičená armáda

Náš imunitní systém se pak chová jako armáda, kterou špatně vycvičíme. A navíc armáda, které chybí pořádná válka. A tak začne tato špatně vycvičená armáda místo na nepřátelské vojáky útočit na neškodné civilisty - pyl, psí chlupy nebo mléko.

„Ještě za mého dětství to bylo tak, že 80 procent populace bylo promořeno nejrůznějšími střevními parazity, roupy, škrkavkami a podobně. Právě těmi parazity, proti kterým se uplatňují imunologické odpovědi založené na protilátkách, které souvisejí s alergickými reakcemi,“ dodal Hořejší.

Záhada alergické reakce

Alergie se často objeví už v dětství, mohou ale propuknout i kdykoliv v dospělosti. Neví se přitom, co přesně první alergickou reakci spouští. „To je otázka, na kterou nikdo na světě nezná odpověď. Je dokonce záhadou i to, proč jsme alergičtí jen na určité látky,“ podotkl Václav Hořejší.

Co spojuje roztoče a pyl?

„Velká skupina alergenů se vyskytuje v domácím prachu, například výkaly roztočů, kteří žijí v kobercích. Další skupinu tvoří pylové alergeny,“ dodal Hořejší. Právě u těchto hlavních skupin alergenů se nápadně často vyskytují enzymy, které štěpí jiné proteiny.

„Některé hypotézy tvrdí, že tyto enzymové aktivity alergenů štěpí na povrchu některých důležitých buněk imunitního systému regulační molekuly, které nás normálně chrání před vznikem alergií, a tím to mohou spouštět. Ale není to prokázáno a stále to zůstává záhadou,“ uzavřel Václav Hořejší.