Meteor11. března  2017 v 08:04  

Člověk vznikl omylem

Šimpanz a člověk se od sebe zas až tak neliší - Foto: Fotobanka Pixabay

Šimpanz a člověk se od sebe zas až tak nelišíFoto: Fotobanka Pixabay

Jak jinak nazvat mutaci v DNA, která našemu předchůdci znemožnila jíst potravu, na kterou byl zvyklý? Chyba v genech před miliony let odstartovala sérii událostí, na jejichž konci je dnešní člověk.

Příspěvky Meteoru 11. 3. 2017
01:12 Jak se člověk stal člověkem
14:38 Květy ohřívají hmyz
21:50 Jak funguje placebo?
31:27 Poprvé nahlédneme do kapalin
41:43 Stalo se tento den
45:15 K čemu měl tyranosaurus ruce?

Člověk se od šimpanze zas až tak moc neliší. Při pohledu na genetickou výbavu vlastně téměř vůbec. „Kdybychom porovnali, jak se od sebe geneticky liší jednotliví lidé, tak zjistíme, že asi jen v jednom procentu. Přitom člověk se od šimpanze odlišuje také jen v zhruba v jednom a půl procentu,“ uvedl v Meteoru Jan Pačes z Ústavu molekulární genetiky AV. 

 

Jak se člověk stal člověkem. Květy ohřívají hmyz. Jak funguje placebo? 3/3. Stalo se tento den. Poprvé nahlédneme do kapalin. K čemu měl tyranosaurus ruce?

Vložit na svůj web

Vědci dokonce dlouho poté, co se jim podařilo přečíst oba genomy, nevěděli, co vlastně člověka od šimpanze přesně odlišuje. Ukázalo se, že změny nespočívají v genech, ale v jejich regulaci, tedy v tom, jak silně a kdy se který gen zapíná.  

Kdo má o kolečko víc? 

Člověk má o jeden chromozom méně než šimpanz nebo gorila, což je dáno tím, že náš chromozom číslo 2, který je poměrně velký, je u šimpanze rozdělen na dva menší chromozomy. „Také proto se nemůže člověk s šimpanzem křížit, i když i o to už se pár šílenců pokoušelo,“ dodal Pačes.  

Objev díky šišlající rodině 

Šroubovice DNA - Foto: Fotobanka stock.xchng

Šroubovice DNAFoto: Fotobanka stock.xchng

Porozumět změnám mezi šimpanzi a lidmi pomohla jedna britská rodina. Byla specifická, protože si mezi sebou ve třech generacích předávala vadu řeči. Vědci se podívali na to, který gen má ta rodina poškozený, a porovnali ho s tím, jak tento „gen řeči“ vypadá u šimpanzů. Jedná se o gen z názvem FOXP2.  

„Když se podíváme na gen FOXP2, tak zjistíme, že mezi šimpanzem a myší nejsou zřetelné žádné změny. Ale když se zaměříme na člověka, tak za tu krátkou dobu, co jsme se oddělili od šimpanze, což je nějakých 5 nebo 6 milionů let, tam vznikly dvě velmi výrazné mutace,“ vysvětlil Jan Pačes. 

Podstata zmiňovaných mutací spočívá v tom, že se neutrální aminokyseliny proměnily na aktivní, tedy takové, které buňka využívá k řízení proteinů. Podařilo se datovat, kdy k těmto změnám v genu došlo a k čemu to vedlo.  

Člověk se vyvinul z malé tlupy 

„Je nutné zdůraznit, že všichni lidé jsou si extrémně podobní, více než jiné druhy zvířat. Souvisí to s tím, že lidé zřejmě vznikli z velmi malého počtu jedinců, mluví se o 50 až 500 jedincích. To je výjimečné, protože když z nějakého druhu zůstane tak málo jedinců, tak většinou vyhynou,“ doplnil genetik Jan Pačes. 

Jenže člověk nejenže nevyhynul, ale dokázal se změnám dokonale přizpůsobit a rozšířit se na celou planetu! Za to, jací dnes jsme, vděčíme mutaci genu, který ovlivňuje svaly, konkrétně žvýkací svaly. Ty jsou velmi silné například u psů a vlků. Zvířata mu vděčí za to, že mohou ulovit kořist a sežrat ji. U člověka se ale právě tento gen poškodil a bylo nutné najít si jiný způsob obživy. 

Předchůdce člověka tedy musel slézt ze stromů a začít se živit měkkou masitou stravou včetně slimáků, červů a ryb. Nejenže naši předci přežili, ale začalo se jim dokonce dobře dařit. Navíc poté, co nám nenávratně ochably žvýkací svaly, získal více prostoru pro vývoj mozek. A pak došlo k další zásadní změně. 

„Museli jsme se postavit na zadní, změnila se nám pánev a postavení nohou a také se nám zmenšil otvor v pánvi. Důsledkem toho se nám špatně rodilo a jedním ze způsobů, jak přežít, bylo, že jsme se začali rodit nedonošení,“ popsal dále Jan Pačes.  

Nedonošenci bez srsti 

Človíček se rodí bezmocný, zcela odkázaný na rodiče - Foto: Fotobanka Pixabay

Človíček se rodí bezmocný, zcela odkázaný na rodičeFoto: Fotobanka Pixabay

I dnes, když se narodí malý človíček, je vlastně nedovyvinutý. Například nemá srostlou lebku, ta mu dorůstá až v prvních měsících života. Navíc jsme jako malí velmi dlouho zcela závislí na rodičích. Postavíme se až kolem prvního roku, zatímco třeba antilopa odejde po svých už po pěti minutách po narození. 

„Abychom se mohli dobře starat o ty malé nedokonalé tvorečky, museli jsme se naučit žít ve větších sociálních skupinách. Proto bylo nutné naučit se lépe spolu komunikovat - mluvit. A dostáváme se k mutaci FOXP2 genu, který umožňuje lepší komunikaci,“ doplnil genetik. 

Výše uvedený scénář toho, jak jsme se díky genetické chybě stali lidmi, samozřejmě není stoprocentně potvrzen. „Nikdo neví, jestli se to takto odehrálo a jaké jsou přesně detaily, ale když časujeme, kdy k těm změnám došlo, a jak málo změn mezi člověkem a šimpanzem je, tak ten příběh vypadá docela rozumně,“ uzavřel genetik Jan Pačes. 

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.  

Autor:  Petr Sobotka, Leona Matušková
Pořad: Meteor  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: sobota 08:05; repríza neděle 02:00  |  Délka pořadu: 52 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 24. června  2017 v 08:04     Audio  rubrika: Meteor

    Co skrývá Antarktida pod ledem?

    K pohledu pod čtyři kilometry silnou vrstvu ledu nepotřebujete kouzelné brýle, dokonce ani není nutné jet na Antarktidu. Dnešní technologie umožňují i na dálku vykreslit poměrně přesnou mapu antarktické krajiny, která...

     
  • 20. června  2017 v 08:04     Audio  rubrika: Meteor

    Jsou legendární stradivárky výjimečné?

    Stojí desítky milionů korun a na světě jich zbylo jen pár stovek kusů. Stradivárky, legendární housle z dílny Antonia Stradivariho z italské Cremony. Jsou ale skutečně lepší než moderní hudební nástroje?

     
  • 17. června  2017 v 08:04     Audio  rubrika: Meteor

    Existuje telepatie?

    Na někoho myslíte a on vám v tu chvíli zatelefonuje – typický případ telepatie, řeknete si. Existuje ale vůbec něco takového? Co na to věda?

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace