Ani v únoru nezapomínejte na sluneční brýle

Nejen helma, ale i lyžařské brýle vybavené UV ochranou se stávají samozřejmou součástí výbavy většiny lyžařů. Návštěvník zimních hor by si ale neměl zapomenout přibalit ani klasické „letní“ sluneční brýle využitelné třeba při procházkách zasněženou krajinou. Zimní slunce totiž dokáže být podobně zákeřné jako to letní.

Sněhová pokrývka jako zrcadlo

Od bílého sněžného povrchu se neodráží jen viditelné sluneční světlo, ale i ultrafialové záření. Proti němu nás chrání ozonová vrstva, která ovšem všude na Zemi není stejná. Stav ozonu se mění místo od místa a různě kolísá i v čase.

Relativně nejslabší je kolem rovníku (tam nám ovšem oslnění sněhem většinou nehrozí…), se stoupající zeměpisnou šířkou se pak zesiluje. Maximální množství ozonu zaznamenáme mezi 60. a 70. stupněm zeměpisné šířky. Pak k pólům množství ozonu opět klesá.

Stav ozonu se ovšem liší i v rámci jedné země, a to v souvislosti s ročním obdobím a nadmořskou výškou. „Pokud si vezmeme data z Hradce Králové za loňský rok, tak uvidíme, že maximální hodnoty ozonu byly naměřeny v lednu, a to kolem 430 dobsonových jednotek, zatímco minimum bylo v říjnu, kdy množství ozonu kleslo pod 250 dobsonových jednotek. Jejich rozptyl je skutečně velký. Dlouhodobý průměr se pohybuje někde mezi necelými 300 a 400 dobsonovými jednotkami,“ vysvětluje v Meteoru Martin Novák z Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem.

Ozon chrání, ale výška je výška

Množství ozonu, který nás chrání před UV zářením je tedy v zimě o něco příznivější než v jiných ročních obdobích, jenže je potřeba si uvědomit, že se stoupající nadmořskou výškou roste také intenzita škodlivého záření.

Čtěte také

„Uvádí se asi 20 až 30 procent záření na každých 1000 m výšky. Takže když jedeme do Krkonoš, rázem máme o 20 až 30 % vyšší intenzitu UV záření, než když zůstaneme třeba v Praze,“ dodává Novák. Z hlediska intenzity ultrafialového záření je skutečně „zdravější“ zůstat ve městě. UV záření totiž není zachycováno pouze ozonem, ale i aerosoly a prachem obsaženým v atmosféře. „Je to paradox, ale ve znečištěných oblastech jsme před ultrafialovým zářením více chráněni než v oblastech čistých,“ doplňuje meteorolog.

Obnovuje se ozonová vrstva?

V posledních letech se zdá, že dochází k určité regeneraci ozonové vrstvy, že její množství opět postupně roste. Katastrofické scénáře o ozonových dírách se dosud nenaplnily. Jestli se na příznivém trendu nějak podílel člověk tím, že omezil vypouštění nebezpečných freonů do ovzduší, ale není zcela jisté.

„Neznáme dlouhodobé chování ozonosféry, systematicky se stav ozonosféry sleduje teprve od konce 50. let minulého století, to znamená, že řada údajů není dostatečně dlouhá k tomu, abychom mohli stanovit přirozené dlouhodobé kolísání množství ozonu. Nevíme, jaká byla vrstva ozonu v minulých staletích. Teď zažíváme stádium, kdy se stav ozonosféry obnovuje, nevíme ale, jestli je to přičiněním člověka, nebo jde o součást dlouhodobého kolísání,“ uzavírá Martin Novák.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.