Australský bolid - Bunburra rockhole
Galerie ke speciálnímu vydání pořadu Meteor.
1. Začátek fotograficky zachycené dráhy bolidu Příbram kamerou č. 4 z Ondřejova mezi výškami 98 až 68 km. Přerušování světelné stopy bolidu je způsobené rotujícím sektorem. To umožnilo velmi přesné určení rychlosti, a tím i poprvé také dráhy ve sluneční soustavě. Nepravidelné přerušování hvězdných stop způsobila oblačnost v další části noci po přeletu bolidu. (C Zdeněk Ceplecha).
2. Celooblohový snímek bolidu DN200707 Bunburra Rockhole z nejvýchodnější stanice Pouštní bolidové sítě v JZ Austrálii Forrest. Snímek byl exponován celou noc (10 hod 40 min) a nejjasnější stopa patří Měsíci nad západním obzorem. Kromě tohoto bolidu je na snímku ještě jeden další na jihozápadě. Ten však zcela shořel v atmosféře ve výšce 39,7 km. (C Pavel Spurný a Phil Bland)
3. Poslední část světelné dráhy bolidu Příbram byla zachycena kamerou č. 7 z Prčice mezi výškami 32 a 22 km. Velmi dobře je na ní vidět rozpad tělesa na řadu úlomků, které vytvářely své samostatné světelné dráhy. Na snímku jsou zřetelně patrné čtyři dráhy, ale na původním negativu jich bylo možno identifikovat a proměřit celkem 17. (C Zdeněk Ceplecha)
4. Schematická mapa Nullarborské planiny ukazující průmět světelné dráhy bolidu Bunburra Rockole na zemský povrch spolu se stanicemi Pouštní bolidové sítě včetně detailů fotografických snímků. (C Pavel Spurný)
5. Heliocentrická dráha meteoritu Bunburra Rockhole (BR) promítnutá do roviny ekliptiky společně s dráhami Země a ostatních vnitřních planet. P a A označují perihel a afel, ? a ? jsou polohy výstupného a sestupného uzlu a definují jednak uzlovou přímku (přerušovaně) a dále ukazují jaká část dráhy je nad či pod ekliptikou. Ke srážce BR se Zemí došlo ve výstupném uzlu. Šipka se symbolem ? ukazuje směr k jarnímu bodu. (C Pavel Spurný)
6. Simulace temné dráhy, tj. úseku dráhy od pohasnutí bolidu po dopad meteoritu ve třech projekcích. Zásadní význam výškového proudění v atmosféře na temnou dráhu meteoritu je evidentní. Plná kolečka v grafu c) ukazují vypočtenou pozici meteoritu pro danou hmotu se započtením výškového větru, prázdná kolečka pak to samé bez větru. Rozdíl v poloze pro 100 g meteorit je 7,6 km! Ze všech 3 grafů je vidět výborná shoda výpočtu se skutečnými pozicemi meteoritů (Met1 a Met2). (C Pavel Spurný)
7. Místo nálezu druhého meteoritu a pádová oblast. V pravém dolním rohu je zvětšený meteorit, jak ležel pod malým keřem. Pozice nalezeného meteoritu i s meteoritem je označena šipkou. (C Pavel Spurný)
8. Nalezené dva meteority z první expedice v říjnu 2008. Tyto meteority byly klasifikovány jako anomální achondrity, první achondrity vůbec se známou dráhou. První meteorit (na obrázku vpravo) byl nalezen 3. 10. a váží 150 gramů. Druhý meteorit byl nalezen 11. 10. a jeho hmotnost je 174 g. V únoru 2009 byl nalezen ještě třetí malý meteorit vážící pouhých 15,2 gramů. Všechny byly nalezeny přesně ve vypočítané oblasti ne dál než 100 metrů od předpovězeného místa. (C Pavel Spurný)
9. Nalezené Příbramské meteority. Zleva doprava: Luhy, Dražkov, Hojšín (v ruce) a Velká (rozdělen do 2 kusů). (C Zdeněk Ceplecha)
10. Heliocentrická dráha meteoritu Příbram byla drahou malé planetky typu Apollo. Na obrázku je průmět této dráhy do roviny ekliptiky (sklon k ekliptice byl 10 stupňů). Místo srážky se Zemí je v tzv. sestupném uzlu (označeno hvězdičkou), kde dráha meteoritu protíná dráhu Země a sestupuje pod ekliptiku. Vzdálenosti na osách jsou v astronomických jednotkách (1 A. J. odpovídá střední vzdálenosti Země od Slunce) (C Pavel Spurný)
11. Účastníci první expedice na hledání meteoritů v pádové oblasti bolidu Bunburra Rockhole. První meteorit byl nalezen hned během prvního dne systematického hledání. Zleva stojí: Clive Daw, David Vaughan (oba Austrálie), Martin Towner, Phil Bland (oba UK), Pavel Spurný (ČR, v ruce drží meteorit 1), Graham a Trudi Kennedy (oba Austrálie) a Pavel Trepka (ČR). (C Pavel Spurný)
12. Místa nálezů jednotlivých Příbramských meteoritů. (C Pavel Spurný)
13. Průmět dráhy bolidu Příbram na zemský povrch. (C Pavel Spurný)
14. Světelná křivka bolidu Bunburra Rockhole z fotometru (500 vzorků/s) automatické kamery na stanici Forrest v porovnání s detailem fotografické stopy bolidu. Zajímavý je prudký nárůst jasnosti na začátku a velmi rychlé kolísání uprostřed svícení bolidu. (C Pavel Spurný)
15. Výsledek modelování drah jednotlivých úlomků v konečné fázi letu bolidu Příbram z fotografických snímků. Měřítko na vertikální ose je velice zvětšené oproti měřítku na vodorovné ose. Proto je zakřivení a sklon jednotlivých drah mnohem větší než ve skutečnosti. Plnou čarou jsou označeny úseky dráhy, kdy bolid ještě svítil, přerušovaně je tzv. temná dráha a prázdnými kolečky jsou označena místa nálezu meteoritů. V pravém dolním rohu je mapa oblasti, kde došlo k pádu meteoritů. (C Zdeněk Ceplecha)
16. Baterie deseti fotografických kamer v Ondřejově, z nichž některé zachytily průlet bolidu Příbram. Nad kamerami jsou dva sektory sloužící na určování rychlosti bolidu. Na obrázku je také pozorovatel Miroslav Novák, který kamery dlouhodobě (až do roku 1993) obsluhoval, nicméně v době přeletu bolidu Příbram to byla teprve jeho šestá pozorovací noc. (C Zdeněk Ceplecha)
17. Výzkum bolidu a meteoritů Příbram vedl Dr. Zdeněk Ceplecha, který prohlíží největší a zároveň první z nalezených meteoritů, meteorit Luhy (váha 4,48 kg). (C Zdeněk Ceplecha)
18. Fotografie místa pádu meteoritu Luhy s meteoritem v poloze, jak byl nalezen 9. 4. 1959. (C Zdeněk Ceplecha)
19.-23. Detailní snímky kůry a vnitřku meteoritu Bunburra Rockhole. (C Phil Bland)
19.-23. Detailní snímky kůry a vnitřku meteoritu Bunburra Rockhole. (C Phil Bland)
19.-23. Detailní snímky kůry a vnitřku meteoritu Bunburra Rockhole. (C Phil Bland)
19.-23. Detailní snímky kůry a vnitřku meteoritu Bunburra Rockhole. (C Phil Bland)
19.-23. Detailní snímky kůry a vnitřku meteoritu Bunburra Rockhole. (C Phil Bland)
24. Výzkum bolidu Bunburra Rockhole vedl Dr. Pavel Spurný z Astronomického ústavu AV ČR (vzdálená údržba sítě kamer, redukce snímků, výpočet atmosférické a heliocentrické dráhy, předpověď a výpočet místa pádu meteoritů), který drží v ruce meteorit č. 2 krátce po jeho nalezení 11. 10. 2008. Na snímku spolu s Dr. Philem Blandem z Imperial College v Londýně, který je vedoucím Pouštní bolidové sítě a který je zároveň vynikajícím odborníkem na meteority a vede výzkumy meteoritů Bunburra Rockhole. (C Pavel Spurný)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
