Meteor24. května  2016 v 08:05  

Bakterie a viry tvoří pyramidu života

Bakterie, okem neviditelné, ale pro život zásadní - Foto: Fotobanka Pixabay

Bakterie, okem neviditelné, ale pro život zásadníFoto: Fotobanka Pixabay

Jsou okem neviditelné a dlouho se o nich vůbec nevědělo. Bakterie a viry. Známe je teprve od dob Pasteura a Kocha, zejména jako nepřátele, kteří způsobují zákeřné nemoci. V posledních letech se ale pohled na ně mění. Biologům se otevírají dříve netušené možnosti výzkumu mikroorganismů, o kterých už se ví, že jsou klíčovou stavební jednotkou všeho živého.

Příspěvky Meteoru 21. 5. 2016
01:01 Bakterie a viry v nás
12:50 Ideální jedinec v ideální společnosti
20:18 Nalezena buňka bez buněčné elektrárny
30:50 Robot napodobující pavouka
35:08 Choroba očí, která zasáhne polovinu lidí 

„Do doby, než přišla molekulární biologie, nebyly nástroje na to, jak bakterie chytit a jak se na ně podívat. Klasická slušná bakterie má tak dva mikrometry, takže okem ji určitě neuvidíte a i světelným mikroskopem spatříte jen takovou malou ošklivou tečku,“ uvedl v Meteoru biolog Josef Lhotský. 

 

Bakterie a viry v nás. Ideální jedinec v ideální společnosti. Nalezena buňka bez buněčné elektrárny. Robot napodobující pavouka. Choroba očí, která zasáhne polovinu lidí.

Vložit na svůj web

Mylná představa o zákeřných bakteriích 

O bakterie a viry se lidé začali zajímat především kvůli jejich patogenitě – tedy schopnosti působit nemoci. „První, kdo ukázal prstem na tyto organismy, byl Louis Pasteur v druhé polovině 19. století. Pak přišel Robert Koch a jeho spolupracovníci. Kochovy postuláty, to je něco, na co můžeme být hrdí ještě po 150 letech. Ti lidé řekli, ano tato nemoc vzniká z této příčiny, a tou příčinou je tato malá bakterie,“ popsal Josef Lhotský.  

Lékařská mikrobiologie následně těžila právě ze zlatého věku 70. a 80. let 19. století. „Biologové se tím nezabývali, byla to oblast medicíny. Z toho vznikla ta tradovaná představa, že bakterie jsou pouze patogeny,“ vysvětlil Lhotský. 

Jsme zahlceni mikrobiálním světem 

Prokaryotické buňky
Jedná se o jednoduché organismy tvořené jedinou buňkou. Patří mezi ně bakterie a archea. Jsou to velmi staré organismy, které se na Zemi vyvinuly před 3, až 3,5 miliardami let.

Až do druhé poloviny 20. století neexistovala přesná definice toho, co bakterie a ještě menší viry jsou. „Dlouho se zdálo, že bakterií a virů kolem nás moc není. Až od 80. let 20. století se ukázalo, že prokaryotní buňky jsou všude kolem nás v naprosto omračujících počtech. Najednou se zdálo, že jsme přímo zahlceni mikrobiálním světem,“ dodal Lhotský.  

Model bakteriofágu - Foto:  Mysid, Wikipedia, public domain - volné dílo

Model bakteriofáguFoto:  Mysid, Wikipedia, public domain - volné dílo

„Dnes víme, že pokud něco tvoří pyramidu života z pohledu biomasy, tak jsou to rozhodně jednobuněčné organismy a viry v nich,“ dodal biolog Lhotský. Většina virů v prostředí jsou takzvané bakteriofágy, které se nacházejí v bakteriích. „To je ta hlavní neviditelná masa života, ten matrix, ze kterého vyrůstá všechno ostatní,“ doplnil Lhotský.  

Rekordní bakterie
Nejmenší dnes známé buňky jsou bakterie rodu Mycoplasma s průměrem jen asi 0,1–0,3 μm. Nemají buněčnou stěnu, a proto byly dříve považovány za viry. Žijí například v našich plicích nebo střevech.
Největší dnes známá bakterie má název Thiomargarita namibiensis, žije v sedimentech mělkých moří a její rozměr je tři čtvrtě mm.

Bakterie jsou všude kolem nás, nacházejí se i uvnitř našeho těla. Je jich tam zhruba tolik jako našich vlastních buněk. Přesto je toho pořád hodně, co o nich nevíme. Teprve v posledních letech se na ně zaměřuje soustředěný biologický výzkum.  

Biologie na prahu nové éry 

„Biologie prochází v současné době úžasnou transformací. Dá se říct, že lidé, kteří vystudovali biologii na přelomu milénia, tak už teď žijí ve starém věku,“ zdůraznil Josef Lhotský.  

Díky nově dostupné molekulární technice mají dnešní biologové k ruce neskutečné množství dat. „Analyzují na molekulární úrovni kdeco a těch znaků v podobě písmen nukleových kyselin nebo sekvencí proteinů, aminokyselin nebo nukleotidů, těch jsou kvantiliony,“ vysvětlil Lhotský.  

„Po celém světě vznikají databáze, ve kterých se hromadí neskutečné terabajty informací. Troufám si říct, že osudem a úkolem naprosté většiny biologů následujících dekád bude analyzovat a interpretovat data naměřená ve velkých výzkumných centrech. To je opravdu velká věc,“ uzavřel biolog Josef Lhotský. 

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.
 

Autor:  Petr Sobotka, Leona Matušková
Pořad: Meteor  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: sobota 08:05; repríza neděle 02:00  |  Délka pořadu: 52 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 17. července  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Meteor

    Savci za dinosaurů žili nočním životem

    Vymře jednou lidstvo? Zatím nevíme. Jisté je, že po každé epizodě velkého vymírání živočichů se otevírá prostor pro nové druhy, které se daným podmínkám lépe přizpůsobí. Až vymření dinosaurů, vládců druhohor, tak pomohlo...

     
  • 14. července  2018 v 08:04     AudioVideo  rubrika: Meteor

    Verneův hrad v Karpatech: pohádky, nebo fyzika?

    Kdesi v zaostalé Transylvánii, zemi upírů a vyvrhelů, se nachází tajemný hrad s neznámým nájemcem. Zhmotňuje se v něm oživlý obraz krásné operní divy, bouří se vášnivá mužská srdce a dějí se podivuhodné věci. Do červené...

     
  • 10. července  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Meteor

    Proč máme velký mozek a v čem se liší od šimpanzů?

    Ve srovnání s jinými savci má náš mozek mnohem větší kapacitu. Zatímco třeba mozek prasete má objem 200 cm3, mozek člověka zhruba 1400 až 1500 cm3. Zřejmě ale nejde jen o velikost. V čem přesně se lidský mozek liší...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas