Česko má objev hmyzích pravajíček

Před necelými třiceti lety byly objeveny malé, asi milimetr velké fosilie, které dr. Knobloch a prof. Mai určili jako nejstarší semena masožravých rostlin z křídy jižních Čech, nejbližší příbuzné dnešní Aldrovandky měchýřkaté (Aldrovanda vesiculosa L., 1753). Fosílie tedy dostala jméno Paleoandrovanda.

V depozitáři

Sbírka těchto asi 30 malých objektů ležela od té doby v depozitářích Národního muzea, až do roku 2009. V té době začali kolegové upozorňovat paleontology Zuzanu Heřmanovou a Jiřího Kvačka z Národního muzea, že je velmi neobvyklé, aby se tak vysoce specializované znaky jako masožravost (karnivorie), vyskytovaly u tak evolučně starých druhů. Dokonce se poprvé objevila myšlenka, že by nemuselo jít o semena rostlin, ale o zbytky hmyzu. Pracovníci Národního muzea tedy požádali kolegy z Třeboně o semena Aldrovandky měchýřkaté.

Studie pod elektronovým mikroskopem jasně ukázaly, že semena dnešní masožravé Aldrovandky se téměř ve všech detailech liší od fosilní Palaeoaldrovandy. Některé znaky, jako například rafe (jizva na semeni rostlin po vaječném poutku přirostlém k obrácenému nebo příčnému vajíčku krytosemenných rostlin) u Palaeoladrovandy dokonce úplně chybí.

Objev

Když Zuzana Heřmanová s Jiřím Kvačkem zjistili, že Palaeoaldrovanda nebude s největší pravděpodobností semeno nejstarší masožravé rostliny, přišla na řadu otázky, co to tedy je? Myšlenka s vajíčky hmyzu jim přišla docela pravděpodobná, proto oslovili entomology i sběratele, aby jim pomohli s určením. Ukázalo se, že vajíčka strašilek by mohla být Palaeoladrovandě dost podobná, zvláště kvůli operkulu (místo, kde se z vajíčka vylíhne nový jedinec). Tento druh hmyzu je evolučně starší skupinou a tak tato teorie vůbec není vyloučená. Vajíčka strašilek, pod elektronovým mikroskopem ukázala detaily, velmi podobné Palaeoladrovandě, nicméně celková stavba není úplně totožná. Další možnou skupinou jsou vajíčka motýlů, která mají velmi podobnou vnitřní stěnu jako Palaeoladrovanda.

Obrázek ukazuje jak jsou hmyzí vajíčka (A - Extatosoma tiaratum; B - Lonchodes brevipes; C - Eryphanis polyxena) a jejich detaily podobná Palaeoladrovandě splendens (označená písmeny D, E, F).|foto:Jiří Kvaček, Zuzana Heřmanová

V tuto chvíli není možné přesně říci, jestli se jedná o nejstarší vajíčko strašilky, motýla nebo jiného, neznámého vymřelého zástupce. Je však možné říct, že se jedná o vajíčko hmyzu a ne, o nejstarší semeno masožravé rostliny.

Co se stalo

Kdysi, před přibližně 100 miliony lety tedy někde ve dnešní Střední Evropě stál les. Nějaký hmyz, snad strašilka, snad motýl, si v něm nakladl vajíčka, kterými chtěl rozmnožit svůj rod. Muselo to být sotva pár dní, maximálně týdnů před zničujícím požárem, který se oblastí přehnal, a život ve vajíčcích zahubil.

Požár lesa (ilustr. foto)|foto:František Tichý, Český rozhlas

Teplé vzdušné proudy, zdvižené požárem, vynesly zuhelnatělá vajíčka vysoko do vzduchu a vítr je odnesl pryč. Po mnoha kilometrech vzdušné cesty přistála na místě, odkud je voda s deštěm spláchla do potoka s nímž se dostala do řeky. V jedné z jejích tišin pak vajíčka klesla ke dnu a byla překryta nánosy jemného jílu, který po milionech let ztvrdl na kámen. Pokud dnešní vědci chtějí tyto mikroskopické stopy života v pravěkých lesích studovat, musejí horninu (jílovec) rozpustit kyselinou a v něm obsažené nečistoty pak jednu po druhé prozkoumat. Pokud mají po hodinách trpělivé práce štěstí, mohou nalézt to, co dosud žádný jiný člověk nespatřil.