Globální oteplování, nebo doba ledová?

5. červen 2010

Dne 29. května 2010 jsme v Meteoru zveřejnili rozhovor s geologem Jaroslavem Kadlecem z Geologického ústavu Akademie věd. Tento rozhovor zaujal posluchače, pana Radka Jareše, který nám napsal: „Doktor Kadlec nejprve zmínil, že v minulosti (mezi roky 1400 a 1850) bylo důvodem povodní ochlazení klimatu a následné zvýšení srážek. Naproti tomu pro dnešek uvádí, že příčinou povodní je globální oteplování a nestabilita klimatu. Dnes se na globální oteplování svádí skoro všechno a takto položeno je vidět absurdita celého přístupu. Dříve bylo chladněji - byly povodně, protože bylo více srážek; dnes je tepleji - jsou povodně, protože je více srážek.“

Zdánlivý rozpor, který pana Jareše vedl k reakci na pořad, vysvětluje přímo RNDr. Jaroslav Kadlec:

Doba mezi lety 1400 (v západní Evropě 1300) a 1850 (1900) je označována jako Malá doba ledová. V důsledku variací množství přijímané sluneční energie (dokumentované např. změnami v množství slunečních skvrn - viz graf) nastalo několik období útlumu sluneční aktivity. Tato minima se střídala s obdobími, kdy bylo slunečních skvrn více. Tyto variace sluneční aktivity měly za následek rozkolísanost klimatu, která se projevovala častým opakováním chladných let s bohatými zimními srážkami, případně deštivých let. (O poměrech v tomto období detailně pojednává např. kniha W. Behringera: Kulturní dějiny klimatu. Od doby ledové po globální oteplování, která vyšla letos v nakladatelství Paseka.) Ochlazení během období minim slunečních skvrn bylo zesíleno dalším krátkodobým ochlazením v důsledku častějších sopečných erupcí.

Křivka, znázorňující variace slunečních skvrn (sunspot number) od roku 1000 do roku 1900. (Podle: Stuvier M. a Quay P.D. (1980): Changes in atmospheric carbon-14 attributed to a variation sun.- Science, 207, 11-19.)

Ve 20. století docházelo k nárůstu globální teploty - s výjimkou let ca. 1945-1975. Během tohoto třicetiletého období ochlazování varovala řada odborníků, že začíná další malá doba ledová. Ve druhé polovině 70. let začala teplota globálně opět narůstat. Od roku 2004 globální teplota již nestoupá.

V přibližně poslední dekádě má počasí rozkolísaný charakter (i když ne tolik, jako v průběhu Malé doby ledové). Zvýšená teplota způsobuje větší výpar z hladiny oceánu a tudíž je k dispozici větší množství srážek. Následky povodní jsou kromě množství srážek závislé hlavně na retenční (zadržovací) schopnosti krajiny. Tato schopnost krajiny byla u nás v posledním století výrazně narušena člověkem (regulace toků, výstavba přehrad, zastavování ploch v říčních nivách a tím zabraňování zasakování srážkových vod). Eroze půdy na obdělávaných polích obnažuje podložní jílovité horizonty, které mají nižší schopnost zasakovat srážkové vody. To vše přispívá k tomu, že se za vydatnějších srážek rychle zvedají hladiny řek.

V souhrnu: rozkolísanost klimatu je hlavní příčinou srážkově anomálních událostí. V současné době je rozkolísanost klimatu menší, než v Malé době ledové, ale zásahy člověka v povodí řek zvyšují destruktivní následky povodní.

autoři: Marek Janáč , Jaroslav Kadlec
Spustit audio