Gymnasta a inženýr mezi pavouky

Do té doby neznámý pouštní pavouk dostal jméno maloočka Rechenbergova (latinsky Cebrennus rechenbergi) po svém objeviteli, prof. Ingo Rechenbergovi z Technické univerzity v Berlíně. Tento výzkumník se zabývá bionikou, tedy oborem, který uplatňuje poznatky ze studia živých organismů a jejich struktur při vývoji nových technologií.

Při jedné z cest za přírodními inspiracemi v pouštní oblasti Maroka si profesor Rechenberg všiml podivného velmi rychlého pavoučka, který metal přemety jako gymnastka, dopředu i dozadu, neuvěřitelnou rychlostí dva metry za sekundu.

„Maloočka měří dva centimetry a za sekundu překoná stonásobek délky svého těla, je to podobné, jako kdyby člověk urazil 720 kilometrů za hodinu,“ uvádí v Meteoru biolog Jaroslav Petr. Při svých gymnastických pohybech maloočka vypadá, jakoby létala nad pískem poháněna silou větru. Pohyby ale vykonává zcela vědomě.

Ještě pozoruhodnější jsou ovšem její stavitelské výkony. Každý, kdo někdy pozoroval dítě, které se snaží udělat bábovku ze suchého písku, ví, že to je nemožné. Jak se tedy může pavouk prokutat do nory hluboké až 25 centimetrů pod povrchem písku?

Marocký pavouček to umí a má k tomu potřebné vybavení. „První dva páry nohou, klepeta a makadla, má vybavené speciálními jehlicemi. Když je k sobě přiloží, tak z nich vytvoří zvláštní košíček. Do něj naloží vrstvu písku a vynese ho ven,“ popisuje Jaroslav Petr.

Světový rekord v hornictví

Šachtu, která postupně vzniká, pavouk řádně vyztuží, aby se mu nezbortila. „Vytvoří prstenec z pavučin a tím, jako skruží ve studni, stěny zpevní, pak hrabe dál, vytvoří další část výztuhy a tak dále. Za zhruba dvě hodiny se prohrabe až do hloubky 20 centimetrů a přitom vynese 800 košíčků plných písku,“ dodává biolog.

Trik je v tom, že pavouk nalepí pavučinu na zrnka písku na obvodu šachty, vlákénky zrnka stáhne dohromady a vytvoří něco jako klenbu. Maloočka si následně udělá dokonce víčko, nalepí na něj další zrnka písku, přiklopí se do pokojíčku a je v klidu.

Provazníkem i zedníkem

Společně s maloočkou žijí v sypkém písku také jiní pavouci, slíďáci. Zajímavé je, že různé druhy pavouků řeší stejný problém úplně jinak. Například saharští slíďáci si nahrabou písek na hromádku, snovacími bradavkami se dotknou každého zrnka písku, obalí je vlákénky pavučiny a vytvoří otýpky písku. Výsledný balíček pak vyhodí ven.

Brazilský slíďák se musí prohrabat suchou povrchovou vrstvou písku k vlhké vrstvě, používá k tomu košíček z makadel (klepeta se na tom nepodílejí). Jiný americký slíďák, ze severní části kontinentu, zase využívá toho, že žije v oblasti, kde se písek mísí s jílem. Namačká si zrnka na sebe a vytvoří cihličky, které pak vyhodí obloukem ven.

Pavouci mají neuvěřitelné schopnosti, není vůbec divu, že inspirují konstruktéry robotů. Prof. Rechenberg svého robota postaveného podle marocké maloočky nazval Tabbot, což je odvozenina od berberského slova pavouk. Veřejnosti představil již několikátou verzi Tabbota a věří, že v budoucnu by mohl být prospěšný například v zemědělství, při pracích na mořském dně nebo třeba na Marsu.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.