Historie beznohých hadů začala patrně na souši, úplně jasno zatím vědci nemají

Přírodovědci se jistě shodnou na tom, že předkové hadů měli čtyři nohy. V tom, za jakých okolností o ně hadi přišli, však jasno nemají, vysvětluje biolog Jaroslav Petr.

„Někteří říkají, že o ně hadi přišli ve vodě. Vyvinuli se z mosasaurů, druhohorních ještěrů, kteří žili v moři. Druhý tábor vědců říká nikoli. Předci hadů přišli o nohy na souši, a to tím, že začali žít pod zemí. Začali si vyhrabávat chodby, tunely, a tam pro ně bylo výhodné dlouhé, úzké tělo.“

Čím je živočich delší, tím je pro něj obtížnější pohybovat se na nohou. Vzdálené končetiny se hůře koordinují a od určité délky těla je zkrátka výhodnější se plazit. Vědci vypočítali, že se nohy vyplatí, jen pokud má živočich méně než sedmdesát obratlů před ocasem.

Celou dobu ležel v muzeu

Těmto teoretickým úvahám však doposud chyběl důkaz. Ve zkamenělinách se donedávna nenalezl žádný had z přechodového stadia se zakrnělými končetinami. Jeden takový exemplář ale zřejmě bez povšimnutí ležel v muzeu v německém Solnhofenu, proslulém expozicí druhohorních fosilií.

„Exkurze britských studentů paleontologie se svým profesorem navštívila toto muzeum a pan profesor si povšiml exponátu, který byl popsán jako ještěrka,“ vypráví Jaroslav Petr, „pojal podezření, že to tak úplně ještěrka není. Od kolegů si fosilii vyžádal, bedlivě ji prozkoumal a zjistil, že jde o dvaceticentimetrového hádka, který má všechny čtyři končetiny s pěti prstíky.“

Objev dostal nové označení Tetrapodophis amplectus, což doslova znamená čtvernohý had objímavý. Je jasné, že po svých nožičkách neběhal, měl je příliš krátké. Vědci se domnívají, že jimi mohl přidržovat ulovenou kořist, nebo že se za ně přidržovali samec se samicí při páření.

Nejisté vysvětlení s řadou zajímavých alternativ

„Tenhleten had určitě nežil v moři,“ připomíná profesor Petr úvodní otázku, „určitě žil na souši a byl tak malý, že se nejspíš sem tam někde zahrabával nebo prohrabával. Tento nález svědčí ve prospěch té teorie, že hadi jsou pozemského původu, nikoli vodního. Ale když jsme si říkali o sedmdesáti obratlích, tak je vidět, že výpočty nejsou moc přesné. Čtvernohý had má sto šedesát obratlů, a přitom si udržel vyvinuté nohy.“

Jiní vědci s tímto popisem nesouhlasí. Poukazují na dobře vyvinuté prsty, kterými se had mohl držet ve větvích, místo aby hrabal v zemi. Další vědec se domnívá, že vůbec nejde o hada. Podle fotografie soudí, že tvar obratlů neodpovídá hadům, nýbrž obojživelníkům. To by však znamenalo mnohem významnější objev.

Spekuluje se, že určitá skupina obojživelníků vyhynula před 250 miliony roků. To znamená, že by je popisovaný druh o mnoho let přežil jakožto takzvaná živá fosilie.
„To by byla ještě větší paleontologická pecka než čtvernohý had,“ dodává Jaroslav Petr.