Horké psí dny a srpnové lijáky najdeme už ve staročeských pranostikách

Co v červenci dozrává, v srpnu se sklízí

Co červenec nedopeče, to už srpnu neuteče. Srpen klade na stůl nový chléb. Zejména ve středních polohách našeho území, které mimochodem zaujímají 68 % rozlohy našeho státu, žně vrcholily právě v srpnovém období.

Srpen byl dobou, ve které se naše krajina zaplňovala sestavami snopů, nazývaných také mandele. Jejich účelem bylo přirozené dosoušení obilí na polích. Jedna spolehlivá hospodářská pranostika v tomto smyslu pravila: „Více uschne za den na poli, nežli za týden ve stodole. Suché mandele – bezpečné stodoly – zdravý chléb.“

Logo|foto:Český rozhlas

Srpen je v dlouhodobém průměru druhým nejteplejším měsícem roku a v některých létech, s četností kolem 30 %, bývá dokonce teplejším měsícem nežli červenec.

Léto, polétí a psí dny

Podle staročeského kalendáře se rok rozděluje ne na čtyři roční období, nýbrž na osm. Léto podle něj končilo svátkem Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna). 16. srpen již náležel ročnímu období, které naši předkové nazývali polétí: „Na Nanebevzetí léto odletí. Na Panny Marie Nanebevzetí první vlaštovky od nás letí.“

Dobou nejparnějších dnů v roce, zhruba od poloviny července až do dnů na počátku druhé srpnové dekády, bývá v lidové meteorologii vymezováno tzv. vrcholné léto. Často také bylo označováno pojmem ze středověké astrologie – psí dny: „V psí dny očekávej veliká parna a bouře. Dlouhé psí dny – krátké žně. Když léto spěje v psí dny, znamená to, že se Slunce obrací již k zimě.“

Jak dlouho vlastně po Medardovi prší?

Se dny na přelomu první a druhé dekády srpna lze v dlouhodobém průměru spojovat také zakončení pověstného medardovského deštivého období. Děje se tak poslední medardovskou vlnou roku – tzv. petrskými dešti.

Upozorňují na ní např. pranostiky k 1. srpnu „Prší-li na Petra v okovech, bude pršet ještě nejméně po sedm dnů. Petrův déšť je oráčův přítel,“ nebo k 10. srpnu: „Čím více prší na Vavřince, tím déle po něm svítí Slunce.“

Jedna vůbec z nejkatastrofálnějších povodní, která kdy postihla naše území, byla podmíněna právě petrskými dešti. Máme ji většinou ještě v živé paměti, neboť k ní došlo v roce 2002. Tato mimořádná povodeň těžce zasáhla zejména města v jižních a západních Čechách a způsobila mimořádně rozsáhlé škody především v Praze a v městech a obcích podél Labe. Celkové škody dosáhly 80 miliard Kč.

Mariánské dny – období hojnosti

Doba ve druhé polovině srpna náležela podle lidové meteorologie již k tzv. mariánským dnům, které byly zejména v lidovém prostředí velice respektovaným a uctívaným obdobím: Naše pranostiky např. ubezpečují, že „vše, co se o mariánských dnech získá z půdy, vody, lesa a od zvířat, je požehnáno.“

Nebo se o mariánských dnech říká, že „velká se stará o výbavu malé“. Tím se rozumí velká Panna Maria – to je podle svátku Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna – a malá Panna Maria podle svátku Narození Panny Marie 8. září.

Podzim je za dveřmi

V období mariánských dnů Slunce, ten obrovský neúprosný chronometr vestavuje již pevně do tváře přírody informaci o pokročilosti ročního času. Na podstatné části našeho území se konají dožínkové slavností. Většina našich tažných ptáků se shromažďuje k odletu. Listnaté dřeviny se postupně stále patrněji zdobí šedinami zabarvujících se listů. Na stráních a podél cest voní mateřídouškové polštáře s chrpinou, čekánkem, třezalkou a řebříčkem.

Pole, která vydala svojí chlebovou úrodu, namísto monotónní slámové žluti stále více nastavují svoje orná skřivánčí záda, větve ovocných stromů se začínají povážlivě prohýbat pod sládnoucím nákladem ovoce a na vinicích platí: „Svatý Bartoloměj nachází na vinici první nezralé hrozny.“

Proto naši předkové plným právem mariánské dny vnímali jako období mimořádné přízně nebes. Jako čas, ve kterém příroda ochotně a hojně poskytuje plody svého těla a lidské práce.