Hrad unikát

Pražští husité přitáhli ku hradu na Silvestra roku 1420. Na ostrohu s jedinou tehdejší přístupovou cestou ku hradu si zbudovali opevněný tábor, ze kterého ostřelovali hradby tarasnicemi a katapulty. Hradby a jejich nástavby brzy tak poškodili, že už 25. ledna 1421 začala hradní posádka vyjednávat o předání hradu do správy obléhatelů. Tehdy se zrodila dohoda, že obránci mohou se svými vlastními věcmi sídlo opustit. Dohoda čestná (tehdy takzvaně „na akord”) však záhy vzala za své a znamenala pro hrad zkázu v plamenech. Pro bohatou knihovnu zakladatele hradu – Václava IV. – pak potupný a nešťastný konec na staroměstském rynku, kde se do středověkých iluminací balili slanečci.

Přestože pražští husité opustili svůj tábor před 590 lety, dodnes jsou po něm patrné stopy. Nerovnosti v terénu prozrazují, jak obléhatelé žili, kde spali, jak sami svůj tábor chránili, i to, kam umístili zbraně k dobývání hradu. V mnoha ohledech je tábor unikátní. Potvrdil to také výzkum provedený v roce 1952 pod vedením doktorky Zoroslavy Drobné z tehdejšího historického archeologického oddělení Národního muzea v Praze. O rok později byla v časopise Historie a vojenství publikována předběžná zpráva, která je do dnešních dní jediným dokladem o tříměsíčním zkoumání tábora. Nálezy na svá další zpracování čekají skryty v depozitářích Národního muzea. Prohlédnout si je můžete v přiložené fotogalerii.

Od středověku do pravěku

Archeoložka Zoroslava Drobná ve své zprávě z 50. let popisovala nejen události, které nastaly po smrti krále Václava IV., ale také dobové zápisy. Oprášila také zprávu novoměstského písaře Vavřince z Březové: „Item, že s Hradu Nového silnice, aby špíže do Prahy vezena byla, měla překážku, a protož posledního dne měsíce prosince Pražané svůj lid jízdný, pěší, s vozy poslali a zpravili sou dobývati Nového hradu a ihned na vrch hory Hřeben blízko příkop hradu boudy a stany rozbili sou a ohradili se příkopy se všech stran, aby se mohli nepřátelům brániti a z pušek a ze tří prakův nesčíslné kameny metali sou, tak že všechny střechy kamením zeprali sou. A přiblíživše se na příkopy zdvihli sou prak, z něhoto všecky havíře s podsebitím zbili sou.”

Nový hrad u Kunratic|foto: Adriana Krobová

Při průzkumech místa nebyly nalezeny jen střely, o kterýchmluvíme v příspěvku magazínu Zrcadlo, ale také další nálezy jako jezdecké podkovy, železné držadlo nejspíše z dřevěné truhlice, střepy nádob z 15. století nebo čtverhranné šipky střel do kuší. Ve dvou zemnicích byla nalezena také v podlaze zapuštěná kruhová ohniště. Větší a úplnější mělo v průměru asi 80 cm a bylo obloženo kameny. Dalším důležitým objevem v areálu tábora bylo nalezení pravěkého sídliště, o kterém se do 50. let minulého století nevědělo. Jak zpráva přímo uvádí: „Jde o sídliště z mladší doby kamenné (neolit, 3000 let před n. l.) s tak zvanou jihomoravskou malovanou kulturou. Ojediněle se vyskytly nálezy též z doby bronzové (kultura knovízská ) a z doby železné (kultura halštatsko-laténská). Převažovaly střepy nádob, kromě nichž se našly ještě dva kamenné sekeromlaty (pravděpodobně neolit, 2000 let před n. l.). Tak se stalo, že se nám pravěké nálezy pletly mezi nálezy středověké, že husitské jámy překrývaly zčásti dna pravěkých kulturních jam a že jsme ve vnitřním příkopě zadního valu narazili rovněž na pravěkou kulturní vrstvu. Jen pro úplnost jsme si alespoň předběžně zjistili, že se pravěké sídliště rozkládalo i na prostoře před polním táborem husitským; jak daleko až sahalo, jsme nepátrali.”

Zpráva Zoroslavy Drobné končí připomínkou nutnosti pokračovat ve zkoumání. K tomu ovšem dosud nedošlo. Stejně tak nebylo navázáno na nedokončený průzkum z konce 20. let minulého století, který byl zaměřen na samotný Nový hrad u Kunratic.