Jak si doma topí mravenci?

Klasické mraveniště má tvar kupky a není to náhoda. „Kupka je velmi úspěšný akumulátor sluneční energie. Vyčnívá nad povrch a přijímá sluneční paprsky, které jdou šikmo, daleko efektivněji, než kdyby to byla rovná plocha,“ uvedl v Meteoru Jan Frouz z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Mraveniště jako polystyrén i kupka hnoje

Mravenci jsou známí svou pílí a neustálým kmitáním kolem mraveniště. Pohybem a pobytem na slunci se zahřívají, pak přijdou dovnitř do mraveniště, kde své teplo „odevzdají“. Mraveniště je velmi dobře izolované a teplo udrží. „Když je suché, izoluje jako polystyrén,“ řekl Frouz.

Roli hraje také tepelná kapacita materiálu. „Množství tepla, které musí mravenec dodat, aby mraveniště ohřál, je relativně malé. Když mravenec zmenší svoji teplotu o 1 stupeň, tak o 1 stupeň ohřeje třeba 20krát větší nebo i 100krát věší objem prostoru v mraveništi, než je on sám, “ vysvětlil přírodovědec.

Teplota se může zvýšit, i když je mraveniště vlhčí. V tom případě totiž vzrůstá mikrobiální aktivita materiálu. „Celé mraveniště pak topí jako kupka hnoje nebo vlhká hromádka sena,“ podotkl Frouz.

Ventil k regulaci topení netřeba

„Když se mravenci vrátí večer nahřátí ze sluníčka, tak dodají impuls mikroorganismům v mraveništi, které začnou víc topit, tím se zase zvýší metabolický proces mravenců a jejich tepelný výdej, čímž se opět zvýší výdej i těch mikroorganismů, a celé se to zahřívá,“ řekl Frouz.

Aby se mraveniště nepřehřálo, je nutné teplotu regulovat. „Mravenci zahřívají nejprve mraveniště v jedné třetině jeho výšky. Když teplota příliš stoupá, postupně se posouvají nahoru, čímž zvyšují tepelné ztráty, protože se zmenšuje tloušťka izolačního obalu mezi nimi a okolním vzduchem,“ doplnil Jan Frouz.

Jak mravenci chytají bronz

Zejména na jaře, pokud máme štěstí, můžeme spatřit celé chomáče slunících se mravenců na povrchu mraveniště. „Mravenci se srazí jeden k druhému a začnou se chovat jako jedno těleso. Těleso, které se díky svému objemu daleko efektivněji zahřeje od slunečního svitu, než by to dokázal jeden mravenec,“ řekl Frouz.

Chomáč vzniká v okamžiku, kdy vykoukne slunce. Za neuvěřitelných 10 minut pak může teplota skupiny mravenců stoupnout ze 17 stupňů třeba i na 35 stupňů Celsia. Nahřátí mravenci pak jdou dovnitř, tam se ochladí, aby potom zase vyšli ven, a tak se to opakuje. Do tohoto způsobu ohřívání mraveniště je zapojena zhruba desetina mravenců v daném mraveništi.

Pokus: Mravenci vykreslí obtisk ruky

Skupinové slunění mravenců můžeme využít k zajímavému pokusu. K výrazně odlišnému výsledku přitom dojdeme na jaře v případě nižší intenzity slunečního svitu a v létě, kdy slunce pálí.

„Když na jaře položíte ruku nad mraveniště a promítnete na něj její stín, mravenci ze stínu vylezou. Když ruku zvednete, spatříte najednou její negativ vytlačený do toho chomáče,“ prozradil Jan Frouz.

„Když ale uděláte ten samý pokus v létě, získáte naopak pozitiv své ruky, mravenci váš stín vyplní, zachovají se úplně obráceně,“ doplnil odborník na ekologii mravenců. Mravenci jsou totiž v létě přehřátí. Teploty na povrchu mraveniště dosahují i 50 stupňů Celsia.