Je možné transplantovat hlavu?

Transplantovat už umíme srdce, plíce i ledviny a dokonce obličej. Celou hlavu ale naoperovat na jiné tělo možné není. „Představte si silný kabel s obrovským počtem různě silných vláken v rozličných svazcích. Některé svazky vedou informace z těla do mozku, jiné je vedou opačně. Nikdo zatím nedokáže spojit přerušené svazky tak, aby si kabely sedly – to znamená propojit ty, které si vzájemně odpovídají,“ nabídl v Meteoru jedno z vysvětlení neuropatolog František Koukolík.

A to není jediný zádrhel, pokračoval dále dr. Koukolík: „Kabely mají izolaci, vevnitř běží osová vlákna. Jsou živé. Jsou to dlouhé výběžky nervových buněk. Jakmile je přerušíte, rychle degenerují.“ Aby tělo fungovalo, bylo by nutné přimět obrovský počet neuronů v různých místech mozku i jinde, aby se degenerované výběžky obnovily a správně spojily.

Přerušený tok miliardy informací

„Představte si krychličku o hraně 15 tisícin milimetru. Rozdělte celé tělo do těchto krychliček. V každé krychličce jsou dva typy nervových zakončení. Společně snímají 11 typů různých informací, například kolik je uvnitř kyslíku, cukru, oxidu uhličitého, zda do ní nepronikají cizí chemické látky. Všechny tyto informace mozek ve dne v noci snímá. Jestliže se v krychličkách nevychýlí z předepsaných mezí nic, je nám dobře. Jakmile se vychýlí, pocítíme třeba hlad, žízeň nebo bolest, začneme se shánět po sexuálních partnerech, zkrátka není nám dobře,“ doplnil neuropatolog.

Tím by vznikly dva problémy. První je, že mozek oddělený od těla by nedostával miliardy informací ze svého těla. A naopak. Tělo by nedostávalo miliardy informací z mozku.

Fantomové pocity

Kdyby taková podivná situace trvala déle, mohly by se objevit tzv. fantomové pocity. Ty často pronásledují lidi, kterým amputovali ruku nebo nohu. V medicíně se mluví o fantomové končetině nebo fantomové bolesti.

„Člověka, který nemá ruku, můžete polechtat na tváři a dotyčný může mít intenzívní pocit, že ho lechtáte na dlani, která je dávno pryč,“ vysvětlil Koukolík. Jde totiž o to, že oblast mozkové kůry mapující dotyky na tváři sousedí s oblastí mapující dlaň. Tvářová spojení vlastně zaberou uprázdněná místa po spojeních dlaňových.

Co by, kdyby?

Kdybychom si ale přeci jen představili, že transplantovat hlavu jde, přesto by se s tím pojily další problémy.

Například lze předpokládat, že by člověk s novou hlavou měl dost dlouhou dobu pocit odcizení. Díval by se na své tělo, ale bylo by to vlastně jeho tělo? No a pak je tady ještě další podstatná otázka. Kde by se vzala funkční hlava, případně funkční tělo k transplantaci? Už teď víme, jaký je problém s nedostatkem vhodných orgánů.

A navíc, komu a proč by se taková operace dělala? „Možná první, kdo by projevil zájem, by byli nesmírně bohatí staří lidé, kteří by si touto cestou přáli prodloužit a užít život. Myslím si ale, že těžiště medicíny je, nebo by mělo být, někde docela jinde,“ uzavřel neuropatolog František Koukolík.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.