Jedno očkování proti chřipce na celý život?

Chřipka je poměrně závažné onemocnění, i když se to tak nezdá. Lidově se totiž stejným slovem označují i různá nachlazení a záněty dýchacích cest. Proto se často chřipka podceňuje. Z historie známe případy tragických chřipkových pandemií, například po první světové válce padlo tzv. španělské chřipce za oběť dvakrát tolik lidí než předtím na bojištích.

Problémem chřipkového viru je jeho velká variabilita. Každý rok může být trochu jiný. Očkovací látky se připravují dopředu, očkovat během epidemie už je dost pozdě. Farmaceutické firmy proto musí dobře odhadnout, jaký druh viru bude zrovna nadcházející sezónu řádit. Celý postup je finančně velmi náročný a na začátku chřipkové sezóny nemusí být stoprocentně jisté, že vakcína zabere.

Celou věc komplikuje „dědičný imunologický hřích“, jak vysvětluje imunolog prof. Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR. „Když se s chřipkou setká náš imunitní systém poprvé, zareaguje, vytvoří protilátky a paměťové buňky, které nás mohou ochránit i při příští infekci. Problém je, že fungovat bude jen na ten jeden konkrétní kmen. Když se objeví nový kmen, imunitní systém zareaguje jinak než napoprvé. Tudíž imunitní reakce proti novému kmeni je slabá a nedostatečná.“

Malý, ale šikovný

Virus chřipky je velice proměnlivý a použít proti němu správnou zbraň, dá imunitnímu systému pořádně zabrat. Při svém útoku na zdravou buňku využívá chřipkový virus molekulu, kterou má na svém povrchu, říká se jí hemaglutinin.

Jde o receptorovou molekulu, pomocí níž se virus zachycuje na povrchu infikovaných buněk. Lze si to představit asi tak, že chřipkový virus se přiblíží k buňce jako loď k přístavu a vyhodí kotvu – hemaglutinin. Pak pomalu přitahuje lano, dokud nepřirazí k molu a může na břeh. Jenže zatímco lano mají všechny kmeny chřipkového viru stejné, kotva se liší. A náš imunitní systém reaguje jen na kotvu, protože je nápadnější.

Logo|foto:Český rozhlas

Metaforicky řečeno nás pak různé vakcíny připravují na různé kotvy. Co kdybychom ale náš imunitní systém naučili reagovat i na lano? Nabídli bychom mu návod, jak odhalit každý chřipkový virus? Pak by teoreticky stačilo jediné očkování proti všem chřipkovým kmenům.

„Dlouho se něco takového nedařilo, ale v posledních letech se zdá, že je na obzoru průlom,“ prozrazuje Václav Hořejší. Základem je, že umíme určovat prostorové struktury molekul bílkovin. Molekula se vyčistí a vykrystalizuje se, krystalky proteinů se následně analyzují, dá se proniknout až do atomových detailů.

„Konstantní části viru jsou překryty variabilními, a jsou tak pro imunitní systém špatně přístupné. Na základě těchto znalostí se začaly připravovat umělé konstrukty genového inženýrství, vytvoří se poloviční molekula bez vršku a odhalí se konstantní část. Při imunizaci těmito uměle vytvořenými proteiny už imunitní systém není rozptylován variabilními částmi a soustředí se na ty konstantní,“ vysvětluje prof. Hořejší.

Jak uchopit správné lano

Když zůstaneme u naší námořnické metafory, tak můžeme říct, že imunitní systém se může soustředit na lano, kterým se virus přichytává k buňce. Vědci umí vytvořit napodobeninu molekuly, kterou se chřipkový virus přichytává k buňce. A tato napodobenina neobsahuje žádnou kotvu, má jen to lano. Imunitní systém tak snadněji pozná, že se jedná o chřipkový virus a ne něco nového. Pak tělo vyšle k ohroženým buňkám své vlastní bojovníky – protilátky.

„Protilátky obalí viry a obalené viry jsou pak rozpoznány fagocytujícími buňkami, které je pohltí a rozštípají. Protilátky se navíc navážou na kritická místa a zabrání splynutí buněk, virus zůstane na povrchu a nevyvolá infekci. Můj odhad je, že do pěti let se to začne používat. To je obrovský pokrok,“ uzavírá optimisticky prof. Václav Hořejší.

Mohlo by to v budoucnu fungovat podobně, jako třeba očkování proti spalničkám nebo neštovicím. V útlém věku dostaneme vakcínu proti chřipkovému viru a ta bude fungovat po celý život. Podle dosavadních výsledků výzkumů na zvířecích modelech je účinnost asi 80tiprocentní.