Jedovatý krasavec
Málokterý brouk lidi tolik zaujal, jako ten, který svými kovově lesklými krovkami krášlí každý keř, na kterém ho najdete. Dokud si nečichnete. Doteky s ním jen na vlastní nebezpečí.
Jmenuje se puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria) je okolo jednoho a půl centimetru dlouhý brouk. Jeho protáhlé tělo je kryto poměrně dlouhými krovkami, takže na první pohled běžného pozorovatele ani nenapadne spojovat ho s majkami – podivnými zavalitými brouky s krátkými krovkami. Stejně jako ony, i puchýřník patří do čeledi majkovití, což jsou brouci vylučující sekret obsahující jedovatou látkou kantharidin.
Dospělí jedinci puchýřníka lékařského se vyskytují především na teplých stanovištích. Často je můžeme vidět, jak ve velkém množství okusují listy listnatých stromů např. jasanu, ptačího zobu, vrby, zimolezu nebo šeříku. Masový výskyt těchto brouků lze odhalit také pomocí čichu, protože jimi vylučovaný sekret silně zapáchá po pižmu. Svým rozšířením je puchýřník lékařský omezen na Evropu a Asii.
Zajímavé je, že kantharidin vylučují pouze samci puchýřníka. Během páření, které obvykle probíhá v červnu, ho předávají samičce a ta ho dále přenáší na vajíčka. Vylíhlé larvy jsou označováni jako tzv. triungulini a jejich hlavním úkolem je samostatně vyhledat hnízdo samotářské včely a proniknout do něj, kde se pak živí medem a včelím plodem. Po několika dalších svlékáních se larva zakuklí a po přeměně v dospělého brouka opouští včelí hnízdo.
Jiné majky mají odlišnou strategii - jejich triungilini se nechávají vozit samotářskými včelami na jejich těle, k čemuž mají triungulini speciálně uzpůsobené háčky na končetinách.
Brouk milovníků
Puchýřník je v mnoha jazycích známý rovněž jako „španělská muška“ a byl v minulosti často využíván jako účinné afrodiziakum. Přezdívku "španělská muška" získal puchýřník proto, že ve Španělsku je rozšířený mnohem více než u nás a ožírá tam listy oliv.
Už ve starověkém Římě využívala jed puchýřníků například manželka Gaia Julia Caesara Octaviana. Francouzský šlechtic Markýz de Sade ho pro změnu podával prostitutkám při orgiích. Kantharidin totiž při nižších koncentracích vyvolává překrvení pohlavních a močových orgánů a často vede k bolestivé erekci u mužů. Používání těchto afrodiziak s sebou však neslo vysoké nebezpečí předávkování a úmrtí.
Ve starověku se odvar z puchýřníků používal při popravách, ale ve středověku byla snaha z něj udělat léčivo. Prášek nebo tinktura z puchýřníků se využívaly jako lék proti velkému množství nemocí od revmatizmu po vzteklinu. U žen se využíval dokonce jako prostředek pro přerušení těhotenství.
Tento brouk položený na kůži způsobuje puchýře. Proto je využíván v lékárnách do náplastí, puchýře vyvolávajících, kterým se říká ‚zpryštidlo‘.
V. Staněk: Přírodopis prostonárodní, Praha 1843, dostupné on-line (s. 190).
Jed v boji a potravě
Ve starověké Číně byl puchýřník jednou z hlavních složek při výrobě zapáchajících bomb. Šlo o směs drcených těl puchýřníků, fekálií, arzenu a oměje šalamounku. Asi to hodně smrdělo a bylo to jedovaté při styku s kůží.
V severní Africe se puchýřník pro změnu až donedávna využíval jako koření. Šlo o směs koření nazývanou "Ras el hanout", která krom malého množství rozdrcených puchýřníků obsahuje také pepř, koriandr, římský kmín, kardamom, hřebíček, zázvor, skořici, sůl, chilli a muškátový ořech. Používá se například při ochucení kuskusu. Dále se připravoval pokrm zvaný "dawamesk" z hašiše, mandlí, cukru, pistácií, hřebíču, a občas i z drcených puchýřníků.
Zajímavým faktem je že žáby, ptáci a někteří hmyzožraví savci jsou proti kantharidinu imunní, nicméně jed se kumuluje v jejich tělech. V souvislosti s tím uvádějí čeští biologové Kůrka a Pfleger (1984), pozoruhodnou příhodu, ke které došlo v 60. letech 20. století v Československu. Jistý muž měl vyplatit vysokou finanční náhradu za újmu na zdraví ženě, kterou zranil při autonehodě. Aby se placení dávky vyhnul, podal jí jídlo připravené ze slepice, kterou předtím krmil puchýřníky. Žena na následky otravy zemřela.
Fenomenální jed
Kantharidin patří mezi terpeny a chemicky se jedná o cyklický anhydrid kyseliny cyklohexandikarbonové. Tvoří bezbarvé krystalky bez zápachu a pro člověka jsou smrtelné už třicet miligramů. Jeden gram dokáže vyvolat příznaky otravy přibližně u pěti tisíc lidí. Látka samotná byla izolována již roku 1810 francouzským chemikem Pierem Robiquetem. Při kontaktu s pokožkou vyvolává dermatitidu s bolestivými a hnisajícími puchýři. Nebezpečné je zasažení oka, kdy může dojít až k oslepnutí. Po požití kantharidinu dochází k naleptání sliznic, krvácení do trávicího traktu, bolestem břicha, krvavým průjmům a zánětům močového měchýře. Při těžkých otravách může dojít i k nekróze ledvin nebo k srdečnímu selhání a prognóza obvykle nebývá dobrá.
Konkrétní mechanizmus biosyntézy kantharidinu puchýřníkem není v současné době znám. Jedovatost kantharidinu spočívá v jeho schopnosti vyvolávat programovanou buněčnou smrt. V současné době se provádějí výzkumy látek podobných kantharidinu, které by v budoucnu mohly vyústit v nové léky proti rakovině.
Mimochodem na internetu se ještě dnes dají sehnat afrodiziaka s názvem "Španělské mušky", ve většině případů neobsahují kantharidin ale spíše látky rostlinného původu, nicméně prakticky u všech je varování: "Nepřekračujte denní dávku uvedenou v návodu". Kantahridin se údajně stále na některých místech používá pro povzbuzování pohlavních funkcí hospodářských zvířat. V některých zemích je používán na odstraňování bradavic.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
