Jeskyní Výpustek kráčela noha vojákova, přesto i v ní krápník doroste

15. srpen 2015

Mezi Brnem a Blanskem dnes můžeme navštěvovat jeskyni, o jejíž existenci dlouhou dobu nesměl nikdo vědět. Ve Výpustku fungovala nejprve utajovaná válečná továrna, potom bunkr.


Příspěvky v Meteoru 15. 8. 2015
01:21 Putování po jeskyních: Výpustek
23:17 Zemětřesení v taxonomii rostlin
30:16 Odkud a kdy přišli do Ameriky indiáni?
37:29 Výstraha před povodněmi
46:58 Jedovaté houby

Jeskyni, kterou dnes nazýváme Výpustek, využívali lidé poprvé již v paleolitu, době kamenné. Byli to lovci sobů a koní, takzvaní magdaléňané. V té době v Moravském krasu navštívili snad každou jeskyni, která měla dostatečně prostorný vchod. Na rozdíl od svých francouzských či španělských současníků se však nikdy neodvážili proniknout hlouběji.

Jeskyně tří armád

Ojedinělého využití se Výpustek dočkal během dvacátého století. Vystřídaly se tu postupně tři armády. Za první Československé republiky tu byl zřízen muniční sklad. Ten v roce 1939 vyklidili Němci.

Ve 40. letech se ale do jeskyně vrátili. Kvůli spojeneckým náletům na továrny totiž postupně přesouvali vojenskou výrobu do podzemí. Po důkladné přípravě nakonec do Výpustku v září 1944 přemístili zařízení z vybombardované továrny pod Stránskou skalou (po válce byla původní továrna obnovena a dodnes se v ní vyrábějí traktory).

Továrna v jeskyni fungovala do dubna následujícího roku, kdy se přiblížila fronta. Než aby zařízení padlo do rukou protivníka, Němci je raději zničili výbušninou.

„Ona devastace jeskyně začala podstatně dříve,“ podotýká Jaroslav Hromas, geolog, speleolog a ředitel Správy jeskyní ČR, „byla vytipována už za Rakouska-Uherska. Její hlinité výplně obsahují takové množství rozpadajících se kosterních zbytků pravěkých obratlovců a netopýřího guana, že jsou kvalitním fosfátovým hnojivem. Od roku 1920 byly z jeskyní vytěženy stovky kubíků těchto hlin, v hlavních prostorách až do hloubky šesti metrů.“

Úpravy na protektorátní továrnu představovaly mnohem závažnější zásah. Vojáci zarovnávali stropy, odstřelovali překážející skalní výběžky a zasypali všechny propasti.

Ani Fantomas, ani James Bond...

Po skončení války se jeskyně dostala opět do československých rukou, ovšem znovu do vojenských. Pro případ, že by vypukla třetí světová válka, tu bylo zřízeno záložní velitelství. V něm mělo velení armády přečkat i útok raketami s jadernou, chemickou nebo biologickou náloží a řídit operace na území skoro celé Moravy.

Hlavní část objektu se sice ukrývala v podzemí, venkovní část však byla maskována jako rekreační zařízení. Na snímcích z družic by tehdejší nepřítel viděl například falešné tenisové kurty nebo dětské hřiště. Výstavba probíhala od šedesátých let. V roce 1986 byly podzemní prostory rozšířeny tak, že transportní chodbou projede nákladní auto.


Zpátky do přírody

Veřejnost se o Výpustku směla dozvědět jen to, že jde o sklad vojenského zdravotnického materiálu. Jeho pravý účel byl odtajněn až po zániku Varšavské smlouvy. Ještě do roku 2006 areál spravovala armáda. Vzhledem k tomu, že se nachází na území přírodní rezervace, však byl nakonec předán Správě jeskyní. I po tak dlouhé době intenzivního využívání totiž skrývá řadu přírodních pokladů.

Nabízí například cenné informace o životě jeskynních medvědů. Jejich mláďata bývala často kořistí jeskynních hyen nebo jeskynních lvů, medvědice se proto někdy vydávaly v temnotě až kilometr daleko od vchodu.

„Kosti, které na povrchu už se dávno rozpadly nebo je spláchla voda s erozí, v jeskyních zůstávají zachovány,“ vypráví Jaroslav Hromas, „převážně se nacházejí kosti obratlovců z poslední doby ledové a předposlední doby meziledové. Jsou to výrazné a dnes už vymřelé druhy jako jeskynní medvěd, srstnatý nosorožec, hyena jeskynní, lvi jeskynní, vlci, jeleni, koně a další. Pro badatele mají větší význam kosti drobnějších hlodavců nebo netopýrů nebo ulity měkkýšů. To jsou druhy, které se poměrně rychle měnily a které nám ukazují, jaký byl vývoj přírody na povrchu.“

Slzní misky u vstupu do podsvětí

I do dávnější historie jeskyně zasahoval člověk. Víme o tom už z nálezů archeologa a speleologa Jindřicha Wankela z 19. století. Ten ve Výpustku pod vrstvou sintru objevil pozůstatky ohnišť a zřejmě rituálních předmětů: kosti zdobené rytinami, lastury a kloubní jamky medvědích kostí a zvláštní hliněné misky. Ty údajně sloužily k obětování slz, protože Výpustek byl podle všeho vstupem do podsvětí. Co je na těchto představách pravdy a co si přimyslely romantické duše 19. století, to by měli zjistit moravští historikové.

Nepřímé stopy lidské činnosti na sobě nese i to málo, co se zachovalo z kamenné výzdoby Výpustku. „Gepardí skvrny“ na stropě jedné z prostor jsou ve skutečnosti saze, které se vlivem vlhkosti takto vysrážely. Na jiném místě se stropu rostou dvoubarevná stalaktitová brčka: černá barva je pozůstatek po vypálení továrny z dubna 1945, od té doby ovšem stačilo přirůst několik centimetrů opět čistě bílé hmoty.

Pohnutá historie jeskyně Výpustek inspirovala Správu jeskyní, aby právě sem umístila expozici Jeskyně a člověk, která se právě v těchto dnech otevírá veřejnosti. „Představujeme v kostce celý dlouhý vývoj vzniku jeskyní a jejich využívání člověkem, ať už k dobrému, nebo k zlému,“ zve Jaroslav Hromas.

autoři: Petr Sobotka , mas
Spustit audio