Krkavci kamarádům pomáhají, s podvodníky se nebaví

Jako příklad mimořádně inteligentních ptáků se obvykle uvádějí papoušci nebo loskutáci, kteří jsou schopni napodobovat lidskou řeč. Vysokou inteligencí jsou však obdařeni také krkavci, kteří se postupně vracejí do naší přírody. V lidové slovesnosti nemají valnou pověst. Neprávem, oponuje profesor Jaroslav Petr.

„Kdyby se všichni rodiče starali o své potomky jako krkavci, sociálním pracovníkům by ubyla spousta starostí. Už vytváření párů je u krkavců zodpovědné. Nežení se a nevdávají, dokud si nejsou jisti, že jsou schopni zajistit rodinu, že udrží svůj revír. Do té doby, než se na to cítí, žijí ve skupinách, kde vytvářejí různé svazky a přátelství, ale také antipatie a nepřátelství.“

Zítra to roztočíme, drahoušku

Když se potom ze skupiny postupně tvoří páry, našli bychom u nich jakousi obdobu sousedské žárlivosti. Do námluv páru se připlete další krkavec, který se jim to snaží překazit. Riskuje proti přesile, ale má k tomu dobrý důvod.

„To je většinou krkavec už ze stabilního páru. Hlídá si konkurenci,“ vysvětluje profesor Petr a odhaduje, co se krkavci honí hlavou: „My jsme tady ve dvou, máme svůj revír, a teď se nám tady dva dávají dohromady. Mohli by vytvořit taky pár, kdo ví, jak silný, a to by byli naši konkurenti. Rozežeňme je, dokud je ještě čas!“

Přátelství a nepřátelství z mládí krkavcům vydrží v paměti velmi dlouho, i když se jejich cesty rozdělí. Zjistili to vědci, kteří jim po třech letech pouštěli nahrávky jejich bývalých spolubydlících.

„Pokud se ozval bývalý kamarád, tak reagovali přátelským hlasem. Hlásili se k němu. Ještě zajímavější byla reakce, pokud se ozval nepřítel. Pak se krkavec příliš neozýval, a pokud ano, snažil se, aby jeho hlas zněl co nejhlouběji. Snažil se, aby vypadal větší, než ve skutečnosti je. Je jasné, že si pamatoval, kdo to byl.“

Táhnou za jeden provaz, ale přetahovat se nebudou

O inteligenci krkavců svědčí i to, jak jsou schopni spolupracovat při řešení složitějších problémů. Vědci jim připravili hlavolam. Za plotem umístili prkénko se dvěma kousky sýra, oblíbené to pochoutky krkavců. Očky v prkénku provlékli šňůrku, která vedla i skrz plot. Ptáci i bez předchozího tréninku pochopili, že si prkénko přitáhnou k plotu jedině tak, že potáhnou spolu za oba konce šňůrky. Když potáhne jen jeden, šňůrka se vyvlékne.

Ukázalo se, že krkavci jsou schopni táhnout za jeden provaz, ale záleží na tom, s kým. Někteří jedinci se spolu nesnesli a raději sýr oželeli. Výzkum odhalil, že nevraživost možná pramení z různého sociálního postavení v rámci krkavčí skupiny, dodává k tomu Jaroslav Petr.

„Ke spolupráci se dostavili dva ptáci, z nichž jeden byl ve skupině postaven velmi vysoko a druhý velmi nízko. Spolupracovali, přitáhli si to, a nadřízený sebral oba dva kusy sýra. Podřízený ne že by se příště snažil si zachránit svůj kus sýra, ale prostě odmítal tahat za šňůrku. Dělej si, co chceš. Nespolupracovals minule, teď vyjdeš naprázdno. Já to klidně oželím, mně to za to stojí.“

Čtěte také

Pevné vazby a spolupráce s těmi, kdo pomáhají, se krkavcům vyplácí vzhledem k jejich dlouhověkosti. Během dlouhého života je také lepší stranit se těch, kdo podvádějí a zrazují, než se snažit s nimi nějak vyjít.

Zobák jako gesto

„Mezikrkavčí“ komunikace se podobá té mezilidské ještě v jednom zajímavém detailu. My lidé si ukazujeme a podáváme věci rukama, krkavci totéž dělají zobákem.

„To je skutečně velmi složité. Mezi savci to umějí jen ti, kteří jsou na vývojovém stupni velmi vysoko. Ale krkavci to umějí a dělají to navzájem samičky a samečkové. Zobákem si ukazují, podívej, tady tohle je zajímavé nebo důležité, to je něco k snědku. Dokonce si i nabízejí potravu, kterou mají v zobáku. Až vám někde nad hlavou zakrákorá krkavec, tak se po něm podívejte, protože to skutečně je jedinečný pták a stojí za to se o něj blíž zajímat,“ uzavírá Jaroslav Petr.