Linduška, ptačí tlumočník

Mezi nejbarvitější zvířecí hlasatele patří ptáci. Jejich zvukomalebné štěbetání lidem vždy připadalo jako hudební melodie. Inspirací se stali umělcům, zejména hudebníkům. Zvukomalebnost přednesu největší skupiny ptáků dokonce je tak charakteristická, že vědci na základě tohoto znaku nazvali celý velký ptačí rod – pěvci.

Tajemství ptačího komunikace

Výzkum hlasových projevů pěvců v poslední době přináší celou řadu překvapivých poznatků. Ukazuje se, že ptáci svůj hlas využívají mnohem všestranněji, než se nám může zdát. Plní jednak funkci sociální. Dospělý kos při příletu do hnízda vydává zvuk, kterým informuje „otvírat zobáky, nesu vám parádní žížalu“. V okamžiku nebezpečí se kontaktní hlasové projevy mění na signál k útěku. Kosí mláďata na něj reagují zmlknutím a schoulením se v hnízdě. Dospělci se rozletí na všechny strany. Ukazuje se, že zvuky v sobě mohou nést i informaci o kvalitě daného jedince a u mnoha druhů jsou proto jedním z kritérií pro výběr budoucího partnera. Umíme si představit, že tyto signály vitality a síly musejí být energeticky velmi náročné, aby se na nich projevilo aktuální zdraví jedince.

Dva typy zpěvu

V českých podmínkách se zdá být ideálním druhem pro výzkum obecných zákonitostí ptačího zpěvu linduška lesní (Anthus trivialis). Výzkum tohoto ptačího druhu v loňském roce zahájil tým Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na lokalitě Brdské hřebeny. Proč vědce zajímá zpěv tohoto nenápadného, drobného a u nás dosud běžného pěvce? „Z naší předchozí práce, jež se zabývala zejména detailním popisem hlasových projevů tohoto druhu, vyplynulo,“ říká vedoucí projektu, bioložka Tereza Petrusková, „že právě linduška lesní by mohla být vhodným kandidátem pro objasnění určitých funkcí ptačího zpěvu. Nezpívá zdaleka tak složitě, jako například slavík obecný, ale ani příliš jednoduše, jako třeba budníček menší, a zároveň je její zpěv dostatečně variabilní pro testování určitých hypotéz.“

Sameček lindušky, zpívající v letu|foto: Jan Studecký

Linduška používá dva typy zpěvů. První je delší, vydávaný za letu. Linduška jej začíná v okamžiku, kdy opustí vyvýšené místo v koruně stromu na „svém“ území. Pokud sedí na větvi, je její zpěv zpravidla krátký. Původní předpoklad, že by delší zpěvy v letu samečků lindušky lesní byly určeny spíše samicím, zatímco kratší sokům, se zatím nepotvrdil, ale první analýzy loňských nahrávek naznačují řadu zajímavostí.

Výsledky sezóny 2011

„Předně jsme ověřili, že repertoár jednotlivých samců se zdá být v průběhu sezóny neměnný – samci používají ve svých zpěvech stále tytéž slabiky,“ shrnuje Tereza Petrusková výsledky loňské sezóny. „Podle nahrávek zpěvu jsme proto schopni identifikovat jedince, naprostou většinu samců na lokalitě poznáme velmi snadno podle pro ně typických slabik.“

U pěvců se ví, že se jednotliví jedinci dokáží individuálně rozpoznávat, ale ve většině případů není znám mechanismus, který jim to umožňuje. Proto se vědci u lindušek chystají otestovat, zda by za individuální rozpoznávání mohly být odpovědné právě ty struktury, které jsou schopni při počítačové analýze zpěvu sami odlišit.

Pomoc posluchačů

Meteor ve spolupráci s přírodovědci uspořádal akci, v níž vyzval posluchače, aby se sami aktivně zapojili do popisovaného vědeckého výzkumu. Výsledkem byla celodenní expedice do oblasti Brdské hřebeny (viz mapa), která se konala 8. května 2011. Všichni zúčastnění dostali instruktáž, profesionální nahrávací techniku s parabolickými a směrovými mikrofony a natáčeli hlasy lindušek na předem stanovených místech tak, aby to vědcům co nejvíce pomohlo.

„Díky posluchačům Meteoru víme mnohem více i o přirozeném chování samců při vzájemných kontaktech,“ shrnuje výsledky Tereza Petrusková. „Nepřetržité nahrávání, které posluchači uskutečnili, odhalilo, že při agresivních střetech používají lindušky zpěvy zakončené rychle se opakující slabikou, jakýmsi trylkem. K ‚přátelské‘ sousedské komunikaci s již známým samcem naopak používají samci lindušek pomalejší zpěvy, často obsahující slabiku typickou pro zpívajícího samce jako podpis. Přiblíží-li se však soused či vetřelec blíže, než je vhodné, začne-li mu majitel teritoria doslova ‚skákat do zpěvu‘. Někdy dokonce kopírují zpěv svého rivala – opakují po něm přesně to samé – což je další stupeň agresivity,“ uzavírá vědkyně.

Část účastníků po návratu na "základnu"|foto: Jan Rychlý

Jak zpívá správný samec

Všechny uvedené poznatky jsou pro vědce velmi důležité proto, aby správně naplánovali pokusy pro letošní sezónu. Pomocí playbackových pokusů – přehrávaní upraveného zpěvu z reproduktoru – chtějí, krom individuálního rozpoznávání, otestovat i funkci jedné typické struktury. Jedná se o rychlý drčivý trylek, který je velmi náročný na produkci a v jeho provedení se mezi sebou samci liší. U několika jiných ptačích druhů bylo prokázáno, že podobné struktury ve zpěvu slouží jako nefalšovatelné ukazatele kvality samce. Samice si podle nich zřejmě vybírají vhodného partnera a samci odhadují, zda je sok lepší či horší než oni sami. Prací, ověřujících tyto předpoklady v terénu, je ale pramálo.

„Naším hlavním cílem však není ověřovat na lindušce jevy známé od jiných druhů, upřesňuje Tereza Petrusková, „výše zmíněné pokusy by měly být jen prvním krokem pro testování složitějších hypotéz o faktorech, které ovlivňují složení zpěvu jedince a vznik ptačích nářečí, a o způsobech, jak se mezi sebou ‚domlouvají‘ a na co lákají partnerky různě kvalitní samci.“

Pokud toužíte po účasti ve vědeckých experimentech, asistovat při výzkumech a díky tomu se podílet na objevování toho, co ještě nikdo na světě nepopsal, přihlaste se Meteoru. I letos chceme v účasti posluchačů u vědeckých experimentů pokračovat.