Mars je planetou sopečných obrů

Hned na začátku si dejme takový malý chyták. Jaká nadmořská výška se pojí se štítovou sopkou Olympus Mons?

Žádná. Na Marsu přece moře není. Výška hory Olympus Mons se udává ve dvou podobách: 21 km nad gravitačním povrchem Marsu a 27 km nad nulovou uměle stanovenou „nadmořskou“ výškou rudé planety.

V obou případech jde o nejvyšší dosud známou horu sluneční soustavy. Její základna se rozkládá na vzdálenost 600 km. „Kdybychom Olmypus Mons přenesli na Zemi, do Evropy, táhla by se od Norimberku až po Žilinu a Česká republika by ležela někde uvnitř sopky,“ uvádí v Meteoru Petr Brož.

Jak je možné, že Mars má tak velké sopky a přitom jde o planetu menší než Země? Zatím na to neexistuje jasná odpověď. Předpokládá se, že to souvisí s nepřítomností deskové tektoniky na Marsu.

Nepohyblivé sopky

Pevný obal Země je rozpraskán do litosférických desek, které se vůči sobě i hlubším partiím Země neustále pohybují. Tento pohyb je sice relativně pomalý, ale existuje.

Mapa Marsu zachycuje i řadu obřích sopek|foto: NASA

„Pozemská sopka leží na litosférické desce a je napájena magmatem, který vystupuje z hlubších partií Země. Neustále se vzdaluje od zdroje magmatu, který zůstává stabilně v hloubce. Přívod magmatu tak ustává a sopka nenaroste do takové velikosti jako na Marsu, kde desková tektonika chybí,“ vysvětluje Petr Brož.

Marsovská litosféra je stabilní, podpovrchový zdroj materiálu je schopen po desítky až stovky milionů let zásobovat svoji sopku, a vytvářet tak obrovská tělesa. Dalším faktorem ovlivňujícím velikost marsovských sopek je specifická gravitace a atmosféra.

Dále a žhavěji

Na Marsu je přibližně třetinová gravitace ve srovnání se Zemí a atmosférický tlak asi 160 krát menší. Díky tomu může být marsovský lávový proud mnohem tlustší a může dotéci do delší vzdálenosti.

Podobné je to i v případě tzv. explozivního vulkanismu. Magma je při něm trháno na drobné částečky vlivem přítomnosti sopečných plynů. Díky nižšímu atmosférickému tlaku nejsou vyvrhované částečky efektivně brzděny a dolétají dále.

Navíc nejsou ani chlazeny atmosférou, mohou tedy doletět roztavené, což by se na Zemi nestalo. Zjednodušeně řečeno, na Marsu sopečný materiál doteče a doletí dál a je žhavější.

Soptí sopky na Marsu, nebo nesoptí?

V současnosti na povrchu Marsu nepozorujeme známky aktivní sopečné činnosti. Nezaznamenáváme tekoucí lávové proudy ani mračna sopečného prachu či tepelné anomálie. „Na druhou stranu i ze Země známe případy, kdy se sopka odmlčí na statisíce či miliony let, přesto dojde k sopečné činnosti. Otázka, jestli jsou, nebo nejsou sopky na Marsu aktivní, je tedy velmi ošemetná a není na ni jednoznačná odpověď,“ podotýká Petr Brož.

Ještě nedávné sopečné aktivitě na Marsu odpovídá datování některých tamních lávových proudů a sopek. Geologové počítají jejich stáří v desítkách milionů let. „Z pohledu geologa, tedy viděno na časové ose 4,5 miliardy let, se dá říct, že vznikly teprve včera nebo předevčírem,“ dodává odborník na mimozemské sopky.

Nevyřešené záhady rudé planety

Sopky na Marsu a na Zemi se velice liší. Přitom Mars a Země měly vzniknout přibližně ve stejnou dobu, v podobné vzdálenosti od Slunce a možná i ze stejného materiálu. To je jedna ze záhad, na které věda ještě nezná odpověď. Mars je v poslední době velmi častým cílem vědeckého pozorování, chystají se k němu různé další mise.

Kdyby měl Petr Brož pravomoc rozhodnout, na které místo Marsu by vyslal sondu, aby to pomohlo k hlubšímu poznání planety, bylo by to prý k jižní polokouli.

„Nacházejí se tam velmi zvláštní útvary, které zrovna zkoumáme. Myslíme si o nich, že jsou to lávové dómy. Ty vznikají magmatem, které velice špatně teče. Na Zemi jsou většinou bohaté na křemík, jenže na Marsu se předpokládá, že většinu sopečného materiálu tvoří materiál chudý na křemík,“ vysvětluje Petr Brož.

Potvrzení předpokladu, že se tam někde nachází materiál bohatý na křemík, by dost změnilo dosavadní poznání Marsu. A co jiné planety? Jak vypadají sopky na nich? Dozvíme se v příštím pořadu Meteor a následně v archivu vysílání.