Nejkrutější zima v novodobých českých dějinách

Zima 1928/1929 vešla do dějin nejenom v záznamech, měřeních a pozorováních meteorologů a klimatologů. Lidé, kteří ji zažili, o ní živě rozprávěli ještě v polovině dvacátého století. Vůbec nejnižší teploty v historii naprosté většiny našich meteorologických stanic nastaly 11. února 1929.

Rekordní hodnotu minus 42,2 °C naměřila stanice u Stecherova mlýna v Litvínovicích nedaleko Českých Budějovic. Druhou nejmrazivější oblastí se staly Těšínské Beskydy. V Jablunkově teploměr klesl k minus 42 stupňům. Průměrné únorové teploty pak odpovídaly podmínkám v Archangelsku za polárním kruhem.

Mráz ze Sibiře

Tehdejší zima začala mírně a nenápadně. Výraznější ochlazení přišlo až v průběhu ledna. Přinesla je tlaková výše nad střední a později severní Evropou. Za rekordní mrazy pak mohly dvě následující mohutné tlakové výše nad Běloruskem a posléze nad Petrohradskou oblastí. Po jejich jižním okraji k nám proudil mimořádně mrazivý vzduch z východu a severovýchodu kontinentu. Doslova tak můžeme mluvit o sibiřských či arktických mrazech.

Tlaková výše (anticyklóna) a tlaková níže (cyklóna) na severní polokouli|foto: CC-BY-SA, Mormegil

Svědectví o kruté zimě přinášejí i kroniky zemí na jihu Evropy. Moře tenkrát zamrzlo například v chorvatském Šibeniku a dokonce i v laguně v italských Benátkách. Tam prý podobnou věc nezažili sto let.

Život lidí zmrzlý na kost

Dlouhotrvající mráz a přívaly sněhu se zapsaly do povědomí tehdejších lidí tak silně, protože po dlouhou dobu nebylo možné mluvit o ničem jiném než o zimě. Doprava i práce vázla. Mnohé obce byly odříznuty od světa, zejména na Šumpersku a Valašsku. Vozům na cestách přimrzala kola. Ministerstvo školství zastavilo výuku ve školách. I když se ve třídách topilo celou noc, zůstávala zamrzlá i vnitřní okna. Drobné zápisy v obecních kronikách dokreslují obraz kalamity:

Josef Lada: Tichá noc (1951)

V Ostravě zamrzl vodovod a cena džbánu vody stoupala z koruny až na pět korun. V Olomouci umrzl voják na stráži. V brněnské zbrojovce poslali k ošetření sto dělníků s omrzlinami. Ve Stropnici u Římova se občan Tomáš Kubata proměnil v ledový rampouch sedě doma u stolu. A ve Frýdku dokonce hasiči neuhasili požár, protože jim při -41 °C zamrzla voda v hadicích.

Obavy z jarních povodní se nepotvrdily, mráz totiž ustupoval jen pozvolna. Zemědělci mohli zasít nejdříve v dubnu. Po ránu se vydávali na pole v kožichu a teplé čepici. A na stinných místech ležel sníh ještě do května.

Zkáza ovocných sadů

Dlouhá tuhá zima poznamenala i podobu české přírody a krajiny. Dobové doklady popisují úhyny včelstev, ryb i ptáků, kteří na zimu neodlétají. Myslivci v některých honitbách najednou neměli co lovit. Vyhladovělí zajíci, bažanti i koroptve hledali útočiště i ve vesnicích.

V krajině byl nejvíce patrný úbytek ovocných stromů. Jabloní, hrušní, třešní, višní, švestek a ořešáků ubylo o třetinu až polovinu. Ztrátu takto popsal odborník na ovocnářství Karel Kamenický, jehož postava provází dramatizací Meteoru.

„Po této kruté zimě nejenom prořídly, ale namnoze úplně zmizely ovocné sady a zahrady, zmizela i ovocná stromořadí, která vroubila naše silnice a polní cesty. Není třešňovek, pověstných zejména v době květu, kdy lákaly zdaleka poutníky. Jde o největší pohromu zemědělství, jakou znají naše hospodářské dějiny. Dotýkají se více méně každého zemědělce a potrvá mnoho let, než bude dokončeno úspěšně dílo obnovy.“