Nejúspěšnější dalekohled slaví pětadvacetiny a stále budí velký zájem

25. duben 2015

Hubbleovým teleskopem by chtěl pozorovat oblohu snad každý astronom. Dostat se do „pořadníku“ není vůbec jednoduché. V Meteoru o tom vyprávěla Ivana Orlitová, která měla tu čest s dalekohledem pracovat.


Příspěvky v Meteoru 25. 4. 2015
01:16 Měřit teplotu pro meteorologii není jen tak
10:00 Co dělá příliv a odliv se Zemí
19:13 Letadlo s ohebnými křídly
22:32 Vodovod pomníkem despoty
35:33 Plášť neviditelnosti
46:51 Jak se pozoruje s kosmickým dalekohledem


Kdybychom měli jmenovat všechny objevy Hubbleova kosmického dalekohledu, jeden pořad by na to určitě nestačil. Objevy zasahují skoro všechny obory astronomie od vzniku hvězd přes planety, galaxie a vesmír jako celek.

Dalekohled dostal své jméno na památku amerického astronoma Edwina Hubblea, který roku 1929 objevil rozpínání vesmíru. Teleskop odstartoval 24. dubna 1990 a od té doby obíhá Zemi ve výšce 550 kilometrů. Jeden oblet mu trvá hodinu a půl.

Hubbleova klasifikace galaxií

Bitka o pozorovací čas

Po „obrázcích“ z Hubbleova dalekohledu je velká sháňka. Uspěje jen pouhá desetina ze všech zájemců o pozorování. Z českých astronomů a astronomek se to podařilo snad jen jediné: Ivaně Orlitové z Astronomického ústavu Akademie věd.

„Rozhodují o tom takzvané panely vybraných odborníků. Jsou v nich zastoupeni specialisté z jednotlivých podoborů: hvězdy, galaxie, prostředí v galaxiích a tak dále. Ti během několika málo měsíců vyberou, které projekty se budou podporovat a ‚půjdou na Hubble‘.“

Hlavním kritériem je vědecká kvalita. Projekty jsou na samé hraně poznání vesmíru. Komise musí zhodnotit, jak velký přínos od pozorování může očekávat. Správně napsat a správně zhodnotit projekt jsou dvě velmi složité věci. Někdy se stane, že panelisté přesně nepochopí význam projektu. Zájemci to mohou zkusit znovu, ale musejí si počkat.

„Když podáme projekt, data dostaneme za rok až dva,“ popisuje Ivana Orlitová, která patřila mezi ‚vítěze soutěže‘ již pětkrát. „I když některé projekty běží dlouhodobě. Část pozorovacího času Hubblea je naplánovaná na několik let dopředu.“

Co obnáší pozorování s Hubblem

Práce s kosmickým dalekohledem vypadá docela jinak, než jak bychom si představili práci pozorovatelů na pozemských observatořích. Vybraní autoři nejlepších projektů se nedostanou ani k „ovládání“ dalekohledu.

„My si jen vysoutěžíme pozorovací čas. O samotné pozorování se stará někdo jiný. Je to systém tak složitý, že se na jeho ovládání nemůže školit každý astronom zvnějšku,“ vysvětluje Ivana Orlitová.

O chod Hubbleova teleskopu pečuje specializovaná instituce Space Telescope Science Center (česky bychom řekli vědecké centrum vesmírného dalekohledu) ve Spojených státech. Pracují v ní stovky astronomů a inženýrů. Těm astronomové vděčí za to, že dostanou kvalitní snímky zbavené všech neduhů.

„Prvotní zpracování provedou přímo v centru, které ovládá dalekohled. My dostaneme data vyčištěná pro vědecké zpracování. Záleží na tom, co přesně pozorujeme a v jaké vlnové délce. Mám zkušenost s projektem, kde je potřeba kombinovat více filtrů. V tom případě je zpracování velmi závislé na softwaru. Ten si sami vyvíjíme.“

Další zpracování dat je samozřejmě vlastním dílem vědců, kteří si vysoutěžili pozorovací čas. Zatímco samotné pozorování trvá třeba hodinu, zpracování dat zabere i několik měsíců. Vědci by je však měli stihnout do roka, protože potom se informace zveřejní a může je využít kdokoli jiný.

Jak dlouho nám ještě vydrží?

Naspěch mají ještě z jiného důvodu. Čtvrt století je pro vesmírný dalekohled velmi pokročilý věk. „Je využit na maximum. Pokud nepozoruje vědecká data, probíhá kalibrace a hodnocení stavu přístrojů. Každá nová soutěž o projekty je pro nás velká oslava, že ještě máme Hubble a ještě můžeme podávat projekty,“ dodává Ivana Orlitová.

Optimistické odhady říkají, že by měl dalekohled být v provozu do roku 2020. Popřejeme mu za 5 let ke 30. narozeninám?

autoři: Petr Sobotka , mas
Spustit audio