Nezničitelnost švábů tkví v DNA

Vědce samozřejmě záhada odolnosti švábů dlouhodobě zajímá. Díky novým genovým výzkumům se o těchto malých nevzhledných stvořeních dozvídáme stále více. Nedávno byla přečtena dědičná informace švába amerického, která je podobně velká jako u člověka, a přinesla mnoho nových poznatků.

Lidé a švábi mají kupodivu mnoho podobných genů, švábi mají ale některé z nich namnožené, a právě ty jim pomáhají vypořádat se s nečekanými životními zvraty. Například mají úžasnou regenerační schopnost. Když přijdou malé švábí nymfy k úrazu a upadne jim kousek nohy, zase jim končetina doroste.

Inspirace od švábů

Taková schopnost by se jistě lidem také hodila. Třeba když se jednou podaří najít i v lidské dědičné informaci uspaný gen regenerace, mohla by to medicína využít k uspíšení hojivých procesů.

„Šváb si umí poradit i s jinými nástrahami okolí, například je schopen žít v odpadech, a to včetně těch toxických. Je sice všežravý, ale velmi vybíravý, má přes 500 genů pro chuťové receptory, a bezpečně tak pozná, co by ho mohlo otrávit,“ uvádí v Meteoru biolog Jaroslav Petr.

Proto je velmi těžké se švábů zbavit. Výrobci hubících jedů je musí neustále zdokonalovat. „Švábi mají přes 300 genů pro hořké chutě, které signalizují jedovaté látky. Lidé na ně líčili sladké otrávené návnady a švábi to baštili a umírali, po čase ale přestaly návnady fungovat, chuťové receptory se upravily a švábi začali vnímat sladkou glukózu jako hořkou a vyhýbali se jí,“ vysvětluje Jaroslav Petr.

Přizpůsobivost je základem přežití. Stejně jako spolupráce s dalšími jedinci. „Zajímavé je, že švábi jsou předkové termitů,“ uzavírá biolog.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.