Meteor18. března  2017 v 08:04  

Nový druh hlemýždě pomohli objevit posluchači Meteoru

Není šnek jako šnek - Foto: Simona Čábelová

Není šnek jako šnekFoto: Simona Čábelová

Není šnek jako šnek. Nejznámějším u nás je hlemýžď zahradní, zejména na Moravě ale můžeme narazit i na hlemýždě pruhovaného. Na první pohled se od sebe příliš neliší, proto dlouho pruhovaný příbuzný unikal pozornosti biologů. Určit se ho podařilo i díky spolupráci posluchačů Meteoru.

Příspěvky Meteoru 18. 3. 2017
01:15 Hlemýžď zahradní přišel z Balkánu
11:30 Jak skafandr ohrozil život
15:34 Operace šedého zákalu
32:54 Ve vesmíru vybuchne hvězda
40:40 Jezero pod sopkou
44:45 Velký slon a krátký spánek

Před 2,5 lety jsme prostřednictvím rádiových vln vyzvali posluchače Meteoru, aby pomohli přírodovědcům ve výzkumu hlemýžďů. Lidé dostali za úkol poslat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v balíčku dospělé hlemýždě z různých koutů republiky. Výzva se setkala s velkým ohlasem a na fakultě byli doslova zavaleni krabicemi.  

 

Hlemýžď zahradní z Balkánu. Jak skafandr ohrozil život. Operace šedého zákalu. Ve vesmíru vybuchne hvězda. Jezero pod sopkou. Velký slon a krátký spánek

Vložit na svůj web

Také jste si mysleli, že o obyčejném zahradním šnekovi už se ví všechno? Je to přesně naopak. „Výzkum hlemýžďů ještě nedávno odpovídal znalostem z počátku 20. století. Poslední přehledová práce o nich vyšla ve 20. letech a pak bylo dlouho ticho po pěšině,“ uvedl v Meteoru specialista na šneky Ondřej Korábek, který sběr vzorků a jejich zpracování koordinoval. 

Cílem přírodovědců bylo pomocí detailního genetického výzkumu vzorků zjistit, jaká je historie českého hlemýždě zahradního, jestli tady přežil dobu ledovou, nebo přišel odjinud.  

Čtěte také: Hlemýždi vědcům radí, jak u nás probíhala doba ledová. Pomozte nám s jejich sběrem!

Český šnek přišel z Balkánu. Ale jak? 

Prozkoumáním částí genomu se přišlo na to, že základna evropských hlemýžďů se nachází na Balkáně. „Odtamtud pochází, tam má dodnes příbuzné, z těch míst pronikal postupně dál do Evropy. I když oblastí původu je více a nejsou propojené, úplně přesně ten hlavní zdroj jsme ještě nenašli,“ dodal Korábek.  

Takto posílali posluchači Meteoru hlemýždě vědcům - Foto: Dagmar Říhová

Takto posílali posluchači Meteoru hlemýždě vědcůmFoto: Dagmar Říhová

Další záhadou, která teprve čeká na rozluštění, je to, jak se vlastně hlemýžď svým šnečím tempem dostal stovky kilometrů daleko, jak překonal řeky a pohoří. „Plži obecně nejsou schopni překonávat dlouhé vzdálenosti, někdo je musí přenést. Třeba menší druhy plžů přenášejí ptáci v peří nebo i uvnitř trávicí soustavy, ale u velkého hlemýždě nevíme,“ vysvětlil Ondřej Korábek.  

Hlemýžď zahradní je náš největší suchozemský plž. Jeho ulita měří obvykle 3 až 6 cm v průměru. Běžně se vyskytuje v okolí lidských obydlí a na zahrádkách, u cest a železnic, na rumištích či podél potoků. Ulita roste hlemýžďům zhruba první tři roky, pak už zůstává stejná. Běžně se šneci dožívají 5 nebo 6 let, byly ale zaznamenány i případy 20tiletých jedinců!  

Naši hlemýždi u nás mají domov už 10 000 let 

Přírodovědci se podívali hluboko do historie hlemýžďů, a to i díky bohaté sbírce fosilního materiálu nestora české malakozoologie neboli šnekařiny Vojena Ložka. „Radiokarbonovou metodou jsme datovali nejstarší vzorky až do doby před 10 000 lety. To je překvapivé, protože poslední doba ledová skončila před 11 700 lety. Šnek měl tedy necelých 2000 let čas, aby se k nám dostal, ale stále nevíme, jak to dokázal. Šnek totiž zpravidla celý svůj život tráví na ploše desítek, maximálně stovek metrů čtverečních,“ doplnil Korábek. 

Nový pruhovaný druh 

Pomocí genetického výzkumu hlemýžďů zajištěných díky posluchačům Meteoru se podařilo potvrdit existenci nového druhu. „Zjistilo se, že v jižní části areálu žije odlišný druh hlemýždě, který se liší geneticky a částečně i vzhledem. Vyskytuje se převážně na jižním Balkáně, ale i na středním Slovensku a v několika lokalitách na Moravě,“ dodal přírodovědec.  

Latinsky se nový druh nazývá Helix thessalica, česky hlemýžď pruhovaný. Odlišnosti jsou drobné, zejména ve zbarvení ulity, jejím tvaru a struktuře povrchu. Rozeznat se dá také podle tmavého zbarvení pohlavních orgánů.  

„Velmi děkujeme všem posluchačům Meteoru, kteří se k akci připojili. I díky nim se nám podařilo posunout výzkum hlemýžďů o kus dál,“ uzavřel Korábek. 

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.  

Autor:  Petr Sobotka, Leona Matušková
Pořad: Meteor  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: sobota 08:05; repríza neděle 02:00  |  Délka pořadu: 52 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 19. srpna  2017 v 08:05     Audio  rubrika: Meteor

    Rudolf Čechura: Sherlock Holmes a smrt na střeše

    8. vědecký případ slavného detektiva napsaný přímo pro Meteor. Poslouchejte jen do soboty 26. srpna 2017.

     
  • 15. srpna  2017 v 08:04     Audio  rubrika: Meteor

    Nebezpečné i užitečné sinice

    Planetu Zemi obývají mnohem déle než lidé a přežijí i extrémní podmínky. Sinice. Známe je především z letních rybníků a přehrad, kde nám k naší nelibosti znemožňují koupání. Možná proto překvapí, že sinice můžou být...

     
  • 8. srpna  2017 v 08:04     Audio  rubrika: Meteor

    Jak fungují opalovací krémy?

    Staly se nedílnou součástí naší letní výbavy, leckdo už v parných slunečných dnech bez opalovacího krému a slunečních brýlí ani nevychází z domu. Krémy poskytují ochranu proti nadměrnému UV záření. Na jakém principu...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace