Nový druh hlemýždě pomohli objevit posluchači Meteoru

Před 2,5 lety jsme prostřednictvím rádiových vln vyzvali posluchače Meteoru, aby pomohli přírodovědcům ve výzkumu hlemýžďů. Lidé dostali za úkol poslat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v balíčku dospělé hlemýždě z různých koutů republiky. Výzva se setkala s velkým ohlasem a na fakultě byli doslova zavaleni krabicemi.

Také jste si mysleli, že o obyčejném zahradním šnekovi už se ví všechno? Je to přesně naopak. „Výzkum hlemýžďů ještě nedávno odpovídal znalostem z počátku 20. století. Poslední přehledová práce o nich vyšla ve 20. letech a pak bylo dlouho ticho po pěšině,“ uvedl v Meteoru specialista na šneky Ondřej Korábek, který sběr vzorků a jejich zpracování koordinoval.

Cílem přírodovědců bylo pomocí detailního genetického výzkumu vzorků zjistit, jaká je historie českého hlemýždě zahradního, jestli tady přežil dobu ledovou, nebo přišel odjinud.

Čtěte také

Český šnek přišel z Balkánu. Ale jak?

Prozkoumáním částí genomu se přišlo na to, že základna evropských hlemýžďů se nachází na Balkáně. „Odtamtud pochází, tam má dodnes příbuzné, z těch míst pronikal postupně dál do Evropy. I když oblastí původu je více a nejsou propojené, úplně přesně ten hlavní zdroj jsme ještě nenašli,“ dodal Korábek.

Další záhadou, která teprve čeká na rozluštění, je to, jak se vlastně hlemýžď svým šnečím tempem dostal stovky kilometrů daleko, jak překonal řeky a pohoří. „Plži obecně nejsou schopni překonávat dlouhé vzdálenosti, někdo je musí přenést. Třeba menší druhy plžů přenášejí ptáci v peří nebo i uvnitř trávicí soustavy, ale u velkého hlemýždě nevíme,“ vysvětlil Ondřej Korábek.

Takto posílali posluchači Meteoru hlemýždě vědcům|foto: Dagmar Říhová

Hlemýžď zahradní je náš největší suchozemský plž. Jeho ulita měří obvykle 3 až 6 cm v průměru. Běžně se vyskytuje v okolí lidských obydlí a na zahrádkách, u cest a železnic, na rumištích či podél potoků. Ulita roste hlemýžďům zhruba první tři roky, pak už zůstává stejná. Běžně se šneci dožívají 5 nebo 6 let, byly ale zaznamenány i případy 20tiletých jedinců!

Naši hlemýždi u nás mají domov už 10 000 let

Přírodovědci se podívali hluboko do historie hlemýžďů, a to i díky bohaté sbírce fosilního materiálu nestora české malakozoologie neboli šnekařiny Vojena Ložka. „Radiokarbonovou metodou jsme datovali nejstarší vzorky až do doby před 10 000 lety. To je překvapivé, protože poslední doba ledová skončila před 11 700 lety. Šnek měl tedy necelých 2000 let čas, aby se k nám dostal, ale stále nevíme, jak to dokázal. Šnek totiž zpravidla celý svůj život tráví na ploše desítek, maximálně stovek metrů čtverečních,“ doplnil Korábek.

Nový pruhovaný druh

Pomocí genetického výzkumu hlemýžďů zajištěných díky posluchačům Meteoru se podařilo potvrdit existenci nového druhu. „Zjistilo se, že v jižní části areálu žije odlišný druh hlemýždě, který se liší geneticky a částečně i vzhledem. Vyskytuje se převážně na jižním Balkáně, ale i na středním Slovensku a v několika lokalitách na Moravě,“ dodal přírodovědec.

Latinsky se nový druh nazývá Helix thessalica, česky hlemýžď pruhovaný. Odlišnosti jsou drobné, zejména ve zbarvení ulity, jejím tvaru a struktuře povrchu. Rozeznat se dá také podle tmavého zbarvení pohlavních orgánů.

„Velmi děkujeme všem posluchačům Meteoru, kteří se k akci připojili. I díky nim se nám podařilo posunout výzkum hlemýžďů o kus dál,“ uzavřel Korábek.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.