Ozonová díra se prý zmenšuje. Nebo ne?

Ozonová vrstva ve výšce 25 až 35 kilometrů chrání Zemi před ultrafialovým slunečním zářením, jehož zvýšená intenzita může poškodit zrak, vyvolat rakovinu kůže a snižovat imunitu. Na výrazném snižování množství ozonu ve stratosféře se podílejí mj. freony (halogenované uhlovodíky) dříve hojně používané například v ledničkách a mrazácích.

O ozonové vrstvě víme od roku 1913, od poloviny minulého století ji měří celá síť spektrografů, která zhruba od 70. let odhalila její výrazné ztenčování. Molekuly kyslíku O3 mizely a ozonová díra nad Antarktidou se stále zvětšovala. V roce 1987 se proto zástupci zemí světa dohodli na snížení a následném zákazu výroby freonů.

Proč Antarktida?

Nabízí se otázka, proč se ozonová díra objevila zrovna nad Antarktidou, a ne někde jinde. Souvisí to s koloběhem ozonu v atmosféře. „Nejvíce ozonu, který vzniká přirozenou cestou v atmosféře, vzniká v oblasti rovníku a atmosférickou cirkulací se dostává do oblastí pólů. Pak se teprve přesunuje směrem k našim zeměpisným šířkám,“ vysvětluje klimatolog a polárník dr. Michal Janouch z České geografické společnosti.

V průběhu antarktické zimy se ochladí nejen celý ledový kontinent, ale i stratosféra, tedy ta část atmosféry, kde jsou koncentrace ozonu největší. Ochladí se až k minus 90 stupňům. V důsledku toho se kontinent v průběhu polární noci úplně izoluje od vnějšího světa. Jinými slovy: Zastaví se tam přísun nového ozonu z rovníku, a když polární noc končí, slunce začne ozon ničit. Ten se nemá odkud doplňovat, až než přijde léto a nový závan ozonu od rovníku.

Maximum na přelomu tisíciletí

Největší koncentrace látek poškozujících ozonovou vrstvu rostly do konce 90. let 20. století, maxima se uvádějí kolem roku 2000 a 2001. Od té doby se už se hovoří o jejich postupném poklesu. „Modely ukazují, že někdy v druhé polovině 21. století by se měla ozonová vrstva opět dostat k normálu, pokud tedy nenastane znovu něco, co ji může ještě poškodit,“ dodává Michal Janouch.

Polárník vypouští balon k měření ozonové díry|foto: Public domain

Z pohledu na grafy je zjevné, že ozonová vrstva se v minulosti prudce ztenčovala, ale její obnova je mnohem pozvolnější. Je to dáno tím, že škodlivé látky typu freonů mají určitou životnost a trvá dlouho, než z atmosféry zcela zmizí. „Jedna molekula látky poškozující ozonovou vrstvu může v chemickém cyklu proběhnout až 100.000krát. To hlavní příčina, proč obnova tak dlouho potrvá,“ doplňuje dr. Janouch.

Český metr na ozon

Ozon lze změřit pomocí speciálních pozemních přístrojů, satelitů nebo ozonových sond vypouštěných v balonech. Zatímco balony vystupují do atmosféry a v jednotlivých vrstvách přímo měří koncentrace ozonu, tak pozemní přístroje a satelity zaznamenávají spektrum slunečního záření, na základě čehož se následně matematicky dopočítá množství ozonu.

V měření ozonu se vyznamenala Česká republika a byl to mimo jiné právě Michal Janouch, který instaloval v Antarktidě velmi přesný detektor v ceně několika milionů korun. „Česká republika byla druhou zemí na světě, která na místě nainstalovala moderní typ tzv. Brewerova spektrofotometru. Od roku 2010 měříme stav ozonové vrstvy na argentinské polární základně Marambio na ostrově Seymour.“

Jak jsme na tom?

Z analýz získaných dat vyplývá, že se stav ozonové vrstvy nadále nezhoršuje. „Obnovování ozonové vrstvy je patrné, v mnoha místech statisticky významné. Je ale znatelný rozdíl mezi východní a západní částí Antarktidy. Proč tomu tak je, to bude ještě předmětem dalších výzkumů,“ vysvětluje polárník.

Podle Michala Janoucha je nezbytné pokračovat v pravidelných a přesných měřeních, abychom si mohli být skutečně jisti, že opatření nastartovaná před 30 lety v Montrealu skutečně fungují a ozonová vrstva se opravdu obnovuje. Nesmíme zapomínat ani na to, že ozon je, podobně jako oxid uhličitý, skleníkový plyn. Také proto je dobré mít jeho koncentrace pod kontrolou.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.