Posluchači Meteoru na expedici v jedinečné Amatérské jeskyni

Když jsme v Meteoru vyhlašovali letní soutěž, nedoufali jsme, že by se někomu podařilo navštívit během letních prázdnin všech čtrnáct zpřístupněných jeskyní. Naštěstí jsme se mýlili, dokázalo to právě čtrnáct soutěžících. Tito a několik dalších se v sobotu 12. září vydali vyzvednout si svou výhru: návštěvu trvale uzavřené Amatérské jeskyně v Moravském krasu. Spolu s průvodci Meteoru a jeskyňáři čítala výprava třicet členů.

Největší jeskynní systém v českých zemích

Amatérská jeskyně je chráněným místem, které je ponecháno v přírodním stavu kvůli potřebám výzkumu. Aby se do ní ovšem lidé mohli dostat a neriskovali přitom život, vchází se do ní umělou chodbou. Izolaci od vnějšího ovzduší zajišťují několikeré dveře.

Půdorys jeskyně připomíná písmeno Y. Je to způsobeno tím, že je v podzemí vyhloubily dva vodní toky, které se setkaly. „Dvě ramena ypsilonu jsou chodby, které vytvořily Sloupský potok a Bílá voda, nohu ypsilonu tvoří už říčka Punkva,“ ukazuje na mapce geolog Antonín Tůma, vedoucí výpravy.

Celý systém Amatérské jeskyně má okolo čtyřiceti kilometrů přírodních chodeb. Skládá se z řady dílčích jeskyní, které mají své samostatné názvy. Označení Amatérská jeskyně tak může znamenat jak celý jeskynní systém, tak i jeho části – Starou a Novou Amatérskou jeskyni v užším slova smyslu.

Poklad, který odolával objevitelům

První byly objeveny prostory směrem od Sloupu a od Holštejna (obec, odkud přitéká Bílá voda), dále tehdejší jeskyňáře zastavily vodní sifony. Na začátku 20. století objevil profesor Karel Absolon Punkevní jeskyně a zřídil v nich vodní plavbu, ale proti proudu Punkvy se kvůli závalům a sifonům už nevypravil.

Až v roce 1969 jeskyňáři prokopali závrt (prohlubeň) na povrchu krasové plošiny. V hloubce 110 metrů narazili na podzemní tok Bílé vody, podél něhož mohli postupovat dál. Objev nazvali Amatérská jeskyně. Když propluli sifonem, který jim bránil v cestě, zjistili, že za ním pokračují směrem k Macoše kilometry úplně volných chodeb.

„Rok po objevu se v tom sifonu dva jeskyňáři utopili, to byla letní přívalová povodeň. Aby se tam nemuseli badatelé potápět, hledalo se místo, kde jsou další chodby nejblíže k povrchu,“ vypráví Antonín Tůma, „pomocí radiomajáku se zjistilo, že je to v místech, kde jsme i my do jeskyně vešli.“

Odříznutá, ale ne opuštěná

Stará i nová část Amatérské jeskyně je od dříve objevených prostor systému skutečně oddělena závaly a sifony. Pozná se to mimo jiné podle toho, že se do nich přirozenou cestou nedostanou netopýři. Jestliže se tam vzácně nějaký zatoulá, znamená to, že se musel proplazit přes sutě, anebo že někdo z badatelů za sebou zapomněl zavřít dveře.

„Jeskyně ale oživená je, nedá se říci, že je sterilní,“ upozorňuje Roman Mlejnek ze Správy jeskyní, „je tady množství drobných bezobratlých živočichů: pavouci, brouci, Collembola čili česky chvostoskoci, celá řada půdních roztočů… řádově takových živáčků tady jsou desítky až stovky druhů. Jeskyně je oživená především tím, že je zde aktivní vodní tok.“

Nejnápadnějšími obyvateli jeskyně jsou žížaly žijící v jeskynní hlíně. Každá povodeň jim přinese nové živiny, takže se jim tu ideálně daří. „Někdy jeskyňáři říkají, že kdyby tady náhodou museli nějakou dobu přežívat, tak že by se těmi žížalkami mohli živit,“ usmívá se Antonín Tůma.

Co vypoví krápník

Původní jeskynní prostory, které vytvořila voda, mají zaoblené tvary. Jestliže někde v jeskyni spatříme rovný strop, znamená to, že se odsud cosi zřítilo. Zpravidla pod ním najdeme nějaké balvany a na nich už třeba začínají růst stalagmity. Podle nich geologové poznají, kdy nejpozději se daný balvan zřítil.

Některé krápníky v sobě ukrývají více než jen svědectví „odkapaných“ roků. Podzemní řeka s sebou přináší řadu nečistot, jako jsou kořínky nebo listí. Ty se někdy přichytí na rostoucích stalaktitech u stropu. Skapová voda na ně potom pomalu, ale jistě nanáší kamenný povlak, až se stanou součástí krápníku. Návštěvník jeskyně se pak diví, proč krápník narostl do tak bizarního tvaru.

Proč sem skoro nikdo nesmí

Veřejnost má šanci navštívit Amatérskou jeskyni pouze v rámci vzácných a mimořádných dnů otevřených dveří. Během nich se otevírá například Absolonův dóm, který dříve sloužil jako léčebna. Antonín Tůma zdůrazňuje, že v tomto případě nebyl Karel Absolon objevitelem.

„Jsme rádi, že Amatérskou jeskyni neobjevil, protože by ji nepochybně také zpřístupnil. Amatérská jeskyně je natolik významný fenomén, že ochrana přírody zatím nemá představu, že by sem pouštěla veřejnost i ve formě specializovaných speleologických exkurzí.“

Jeskyně totiž skýtá řadu věcí pouhým okem neviditelných, například mikroorganismy nebo bezobratlé živočichy. Jejich výzkum je zatím stále na počátku. Pravidelné lidské návštěvy by mohly živé přírodě způsobit nevratné změny.