Raflézie - rekordmanka mezi květy

30. květen 2017

Pod pojmem parazit si většina z nás představí něco odporného, něco, co nám škodí. Třeba tasemnice nebo škrkavka. Jsou ale paraziti, kteří se nám líbí a dokonce takoví, které uctíváme. Možná je to proto, že patří do rostlinné říše a nepřiživují se na nás. Exotickou kráskou mezi rostlinnými parazity je raflézie Arnoldova.


Příspěvky Meteoru 27. 5. 2017
01:10 Jak helium překvapilo chemiky
10:24 Kde v mozku sídlí vůle?
21:06 Rekordman mezi květy
29:03 Zakázané funkční prádlo
39:03 Venkovský lékař a antrax
45:33 Housenkový plastožrout

Asi nejznámějším rostlinným evropským parazitem je jmelí. Je to rostlina spojená se symbolem Vánoc, ale rozhodně není krásná. Jinak bychom ji zřejmě nepřebarvovali. Jsem rád, že mám osobní zážitek s jedním rostlinným parazitem, který je krásný a ještě k tomu je rekordmanem.

Exotický parazit

Jmenuje se raflézie Arnoldova. Když jsme připravovali zoologickou expedici do Malajsie a Indonésie, měli jsme původně jen tři velká přání. Prvním bylo setkat se ve volné přírodě s orangutanem sumaterským a druhým vidět poletovat ještěrku dráčka létavého. I třetí přání se týkalo létajícího živočicha. V tomto případě šlo o savce, letuchu malajskou. A přesto, že jsme zoologové, přidali jsme si k tomu ještě přání botanické, vidět největší květ na světě, raflézii Arnoldovu.

Štěstí nám přálo a všechny zvířecí špeky jsme viděli a zdokumentovali. Za raflézií jsme se vypravili na Sumatru, do její západní části. Věděli jsme, že roste v pralesích v okolí města Bukittingi. A protože je setkání s ní cílem mnoha turistů, dá se zajít do informačního střediska, zjistit tam, kde zrovna raflézie kvete a dokonce si objednat i průvodce, který vás k ní zavede. Neměli jsme ani čas ani zkušenosti, abychom si raflézii našli sami.

Jistota je jistota. Tak jsme zašli do turistického infocentra i my. Ale tam nás jistota opustila. Prý je nepříznivé počasí a žádná raflézie zrovna nekvete. Tomu se nám nechtělo věřit. Nejspíš nemají průvodce nebo zrovna žádná nekvete v dosahu města. Tak jsme to vzali do vlastních rukou.

Nasedli jsme do mikrobusu, který jel do vytipované oblasti. V jedné vesničce, obklopené pralesy, jsme vystoupili. S fotkou raflézie jsme se snažili najít někoho, kdo by věděl, o co jde. Babička s kolcem nás mávnutím ruky poslala do jednoho ze stavení. Měli jsme úspěch. Bydlel tam mladík, který bez zaváhání prohlásil, že nás ke kvetoucí raflézii zavede. To nás rozradostnilo.

Do kopce po čtyrech

Úplata za tuto službu nebyla nijak závratná. Bez odkladu jsme se vydali na cestu. Nejdřív jsme šli asi dva kilometry po silnici a pak jsme se u vyústění potůčku zanořili do pralesa. Tam nás průvodce nasměroval do příkrého svahu. Občas jsme museli lézt dokonce po čtyřech. Do takového terénu bychom se sami nevydali, ale místní synek jistě věděl, co dělá. Nadějné bylo, že jsme po čase tu a tam na zemi viděli rafléziová poupata. Ty větší připomínaly hlávky červeného zelí. Asi po dvaceti minutách jsme byli u cíle.

Před námi se otvíral červený, sedmdesát centimetrů velký květ. Nebyl úplně největší, ty mohou mít v průměru i více než metr, ale byl v nejlepším stupni rozvoje. Byl rozvinutý asi dva dny, a tudíž nesmrděl. První den se raflézie otevře a páchne jako hnijící maso. Tím ošálí mouchy. Ty přiletí za potravou a samice navíc s nadějí, že do mršiny nakladou vajíčka. Jak pátrají uvnitř květu, nasbírají na sebe u samčích květů pyl a ten pak přenesou na květy samičí. Třetí den začíná květ odumírat a do týdne je na zemi jen hnilobná hromádka.

Logo

Desetikilový květ

Raflézie Arnoldova je unikátem v mnoha směrech. Nejen, že je největším květem, ale je i nejtěžším. V prvních fázích je květ z pevného materiálu a tak může vážit až deset kilogramů. Přesto se jedná o bylinu. Listy mít nemusí, protože čerpá živiny z podzemních částí révovité liány rodu Tetrastigma. A nejen živiny. Jak prokázaly nedávné výzkumy, krade svému hostiteli i geny. A já jsem tuto fantastickou rostlinu viděl na vlastní oči v její domovině. Doporučuji, dojem byl nadpozemský.

Raflézie arnoldova za svůj život vytvoří jediný květ. Byla objevena roku 1818 na Sumatře, kam se za ní vydal i Karel Pecl. Raflézie je rostlina bez kořenů, bez listů, nevytváří ani stonek.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.

autor: Karel Pecl
Spustit audio