Sedmý div světa v moravských Mikulčicích

Skutečná socha boha Dia měřila kolem 16 metrů a byla opravdu majestátním projevem antické zbožnosti. Dnes si ji bohužel prohlédnout nemůžeme – ani v Olympii, natož v Mikulčicích. Zničena byla ještě ve starověku a o tom, jak socha vypadala, víme jen díky dobovým popisům cestovatelů a ze zobrazení na několika málo mincích nalezených v Řecku.

„Olympie byla starořecká osada na poloostrově Peloponés, v níž stál velký chrám. Ostatně jeho zbytky se dochovaly dodnes. Na rozdíl od jednoho ze sedmi divů antického světa – sochy Dia. Byla tak velká, že kdyby sedící kamenný Zeus vstal z trůnu, prorazil by střechu chrámu,“ uvedl v Meteoru Antonín Přichystal z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Název „Olympie“ dodnes žije, a to díky světovým sportovním hrám. Olympijské hry byly původně založeny už v roce 776 před naším letopočtem, tehdy jako oslava Dia olympského - nejvyššího řeckého boha.

Olympijský vítěz po osm staletí

Socha měla dřevěné jádro, na které se přidávaly části ze slonoviny a zlata. V levé ruce svíral bůh Zeus berlu s posvátným orlem na vrcholku, v pravici držel bohyni vítězství Mykké a na hlavě se mu skvěl věnec olympijského vítěze.

„Socha na místě stála téměř osm staletí a těšila se velké úctě, byly tam pokladnice, kam se přinášely oběti až do 4. století našeho letopočtu. Tehdy ji pod tlakem nespokojených křesťanů nechal římský císař Theodosius odvézt do Konstantinopole, dnešního Istanbulu, a tam bohužel shořela, nezůstalo z ní vůbec nic,“ dodal Přichystal.

Olympská památka na Moravě

V 60. letech minulého století objevili překvapení archeologové při výzkumu pohřebiště v okolí kostela v Mikulčicích naprosto nečekaný nález – antickou gemu (drobnou plastiku) z polodrahokamu, do které byl vyryt obrazec se dvěma hlavami a orlem. Z analýz vyplynulo, že jedna hlava zobrazovala boha Dia, orel pocházel z berle Diovy sochy a druhá hlava s největší pravděpodobností patřila sochaři Feidiovi, autorovi slavné sochy Dia v Oympii.

Logo|foto:Český rozhlas

Přesná podoba Feidia není úplně jistá, protože jeho portrétů se zachovalo málo. „Jedním z nich je portrét na štítu v Athénách, jehož kopie se nachází v Britském muzeu. Jeho vzezření bylo výrazné – měl mohutnou plešatou hlavu s výrazným nosem a bradou,“ popsal Přichystal. Právě ze srovnání podobizen na gemě a na štítu se usoudilo, že se jedná o Feidia.

Jak se antická památka dostala na Moravu?

Gema musela projít velmi složitým osudem, vytvořil ji římský umělec, který zřejmě ještě sochu viděl, pak se dostala s římskými vojáky do nějaké předsunuté římské stanice na jižní Moravě. Dnes nevíme, kde přesně ta stanice ležela, protože je nejspíš zaplavena povodňovými hlínami řeky Moravy, které zaplavily i Mikulčice nebo Pohansko u Břeclavi.

„Každopádně v době Velkomoravské říše zbytky římské stanice ještě byly na povrchu zřetelné a naši slovanští předkové tam kořistili nejen římské cihly, tašky na střechy nebo leštěný vzácný kámen pocházející z Řecka, ale občas se jim podařilo nalézt i nějaký šperk s gemou. A to je i případ gemy z Mikulčic, která tak přispěla k poznání jednoho z divů antického světa a jeho tvůrce,“ uzavřel Antonín Přichystal.

Sedm divů světa je seznam unikátních starověkých staveb v oblasti Středozemního moře a na Středním východě. Dochoval se jen jeden z nich – egyptské pyramidy v Gíze. Mezi další divy světa patřily Visuté zahrady Semiramidiny nebo Artemidin chrám v Efesu.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.