Ticho, které dovádí k šílenství

16. duben 2016

Ticho léčí, nesmí ho ale být moc. Na absolutní ticho totiž nejsme uzpůsobeni, nikdo z nás v něm dobrovolně nevydrží. Vyzkoušeli to v americké Orfieldově laboratoři v Minneapolis.


Příspěvky Meteoru 16. 4. 2016
01:12 Model a selský rozum.
08:43 Co je umělého na umělé buňce.
21:22 Porážka člověka počítačem.
26:21 Záhadná hvězda.
36:04 Ticho nepřítelem člověka.
45:43 Proč klokan tak divně skáče.

Nachází se v ní speciální místnost s dvojitými zvukotěsnými dveřmi a silnými stěnami, do které neproniknou žádné zvukové vlny. Nejdelší doba, po kterou v ní někdo vydržel, byla 45 minut.

Slyšet proudění vlastní krve

„Náš organismus je ustrojen na nějaký minimální šum. V extrémním tichu začínáme slyšet zvuk generovaný cirkulací krve v cévách, pulsování tepen, drobné svalové pohyby, činnost orgánů. A to většině z nás není příjemné. I v normálním prostředí se necítíme dobře, když nám třeba v rozrušení začne bušit srdce,“ uvedl v Meteoru psychiatr Cyril Höschl.

Nabízí se otázka, co přesně nám na absolutním tichu tolik vadí? Ten hlavní mechanismus spočívá podle Cyrila Höschla v principu takzvané senzorické deprivace.

Chod smyslů na prázdno

„Naše smysly vnímají a přijímají signály z okolí - například oči zrakové signály a uši zvukové signály, zároveň jsou ale i aktivní. Když se jim nedostává žádných signálů, tak se extrémně zvýší jejich vnímavost, a to až do té míry, že dochází k chodu na prázdno, tak tomu říkal fyziolog Konrad Lorenz,“ vysvětlil Höschl.

Fata morgana

„Dříve se tomu říkalo fata morgana, dnes se mluví o deprivační psychóze,“ dodal psychiatr. Mimochodem právě zbavení člověka smyslových vjemů je jeden z experimentálních způsobů, jak u něj vyvolat psychózu. Naše smysly totiž nesnesou delší dobu nečinnosti, vyostří se a spustí se „chod na prázdno“.

„Posadí vás do jeskyně, kde je úplná tma a ticho, dostanete rukavice, abyste nevnímali ani dotyky. Je tam takové prostředí, že necítíte ani teplo ani chlad, nevnímáte čas. Dříve nebo později se dostaví zrakové a sluchové halucinace, začne se vám zdát, že něco slyšíte, například že někdo ozvučil vaše myšlenky,“ doplnil Höschl.

Ani v jeskyni není absolutní ticho

V pravěké jeskyni ticho nebylo

Tolerance k míře ticha a hluku se u různých lidí liší. Záleží mimo jiné na zvyku. Jak to asi měl jeskynní člověk v pravěku? Netrpěl přílišným tichem? „Ne, on na to byl uzpůsoben, ale navíc, úplné ticho tam určitě nikdy nebylo. Žila tam zpravidla celá rodina nebo tlupa, praskal oheň a podobně,“ řekl Höschl.

Spíše než ticho ale škodí nadměrný hluk

„Absence zvuku nás může poškozovat, ale daleko méně a nikoliv fyzikálně, na rozdíl od vysokého hluku,“ řekl Höschl. Zvuky nad 120 decibelů nám mohou trvale poškodit sluch. „Žijeme v období randálu a rámusu. Určitá péče o sluch, sluchová hygiena a obrana proti zvukovému smogu, to všechno je proto velmi na místě,“ uzavřel Cyril Höschl.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.

autoři: Petr Sobotka , Leona Matušková
Spustit audio