Meteor11. února  2012 v 08:40  

Tobiáš, „vampýr“ z Hrádku

Lebka byla nasnímána spirálním počítačovým tomografem Philips Brilliance 10 (Radiodiagnostické oddělení Krajské nemocnice Liberec, a.s.) ve velmi jemných (0,8 mm širokých) řezech při nastavení přístroje, které odpovídá běžnému algoritmu vyšetřování lebky - Foto: Petr Brestovanský

Lebka byla nasnímána spirálním počítačovým tomografem Philips Brilliance 10 (Radiodiagnostické oddělení Krajské nemocnice Liberec, a.s.) ve velmi jemných (0,8 mm širokých) řezech při nastavení přístroje, které odpovídá běžnému algoritmu vyšetřování lebkyFoto: Petr Brestovanský

Ve čtvrtek 4. března 2010 se Petru Brestovanskému podařilo najít něco, co přichází jednou za život. A někteří archeologové možná takové štěstí nemají nikdy. V mělké hrobové jámě v Kostelní ulici v Hrádku nad Nisou objevil kostru, která už na první pohled prozrazovala začátek velkého dobrodružství, které mělo trvat následující dva roky.

Lidská kostra byla otočena obličejem do země, což je způsob pohřbívání, který je kromobyčejně výjimečný. Záhy se ukázalo, že ležela několik metrů za hřbitovní zdí tehdy užívaného pohřebiště. Podobným způsobem bývají do země ukládáni lidé, kteří si nezasloužili být na svatých místech: sebevrazi, zločinci nebo lidé, kterých se jejich současníci báli. Třeba proto, že je považovali za vampýry. Takoví lidé mohli být i dlouho po pohřbu vykopáni a zohaveni, aby tak jejich duch nemohl bloudit ve světě živých a škodit. 

Vampýrismus 

Výmluvné svědectví o strachu z vampýrů opakovaně popisují dobové dokumenty. V jednom z nich zmiňuje na svou dobu velmi vzdělaný opat Neplach z Opatovického kláštera událost, k níž mělo dojít roku 1336 ve vsi Blov:  

„Zemřel jakýsi pastýř jménem Myslata. Ten každou noc vstával, obcházel všechny vesnice v okolí, strašil lidi, vraždil a mluvil. A když ho vykopávali, protože musel být spálen, nadmul se jako býk a hrozně řval. A když ho pokládali na oheň, kdosi popadl hůl, bodl do něho a hned se vyřinula krev jako z hrnce. Nadto když už byl vykopán a položen na vůz, spojil nohy k sobě, jako by byl živý. Když byl spálen, všechno zlo se uklidnilo.“

Co skrývala pěst? 

Vypreparovaný hrob Tobiáše z března 2010 odhaluje hlavu stočenou k levé straně, pravou ruku v ramenním kloubu mírně vytočenou, v lokti pokrčenou a se sevřenou pěstí. - Foto: Petr Brestovanský

Vypreparovaný hrob Tobiáše z března 2010 odhaluje hlavu stočenou k levé straně, pravou ruku v ramenním kloubu mírně vytočenou, v lokti pokrčenou a se sevřenou pěstí.Foto: Petr Brestovanský

Vampýrům se často utínala hlava, která byla někdy dávána do jejich nohou. Kostra z Hrádku ale známky takových praktik nenesla. Jen její pravá ruka je v ramenním kloubu mírně vytočená, v lokti pokrčená a se sevřenou pěstí. Jakoby ji tak někdo naaranžoval. Mohlo jít rovněž o vliv spálení končetiny (kostra však stopu většího vlivu tepla nenese) nebo následek nervového vlivu ještě před smrtí jedince. Zemřelý mohl v dlani svírat nějaký organický materiál, který se během sedmi staletí dávno rozpadl. Každopádně nedaleko ruky ležely čtyři mince – pražské groše z doby vlády Jana Lucemburského. To hrob velmi přesně datuje do období mezi léty 1311 (kdy začal Jan Lucemburský mince razit) a 1346. V této době ale nebylo obvyklé, aby s sebou měli mrtví v hrobě mincovní výbavu. Způsob uložení mrtvého a existence tohoto (na svou dobu velmi vysokého) obnosu ukazuje buď na pohřeb zámožného člověka (potom je však s podivem jeho nepietní uložení) anebo vyvstává otázka, jestli nemáme co do činění s padělatelem, který byl za trest pohřben potupným způsobem s předmětem své nekalé činnosti jako důkazem. 

Žena nebo muž? 

Výbrus pravého dolního špičáku pomohl odhadnout dožitý biologický věk na 51 rok plus minus pět let. - Foto: Miluše Dobisíková

Výbrus pravého dolního špičáku pomohl odhadnout dožitý biologický věk na 51 rok plus minus pět let.Foto: Miluše Dobisíková

Z počátku se zdálo, že v hrobě je pohřbena žena. Následný antropologický průzkum, který provedla Hana Brzobohatá z Archeologického ústavu AV v Kutné Hoře, ale ukázal, že kostra patřila robustnímu a dobře osvalenému muži, který podle odečtených rozměrů dlouhých kostí končetin měřil 170 cm a zemřel mezi 40. až 60. rokem svého života. Z patologických změn byly nalezeny jen stopy mírné artrózy v pravém kyčelním kloubu a vleklé potíže se zuby. Muž už během života přišel o 11 zubů, další byly zkažené a zánět pod prvním levým dolním řezákem dokonce proděravěl přední stěnu dolní čelisti. 

Aby vědci přesněji odhadli věk zemřelého, odebrali pravý dolní špičák. Ten zkoumala antropoložka Národního Muzea Miluše Dobisíková. Zub příčně rozřízla a ve výbrusu nalezla znaky, které podle Gustaffsonovy metody ukazovaly, že zkoumaná osoba zemřela v biologickém věku 51 let s možnou odchylkou 5 let na obě strany. V této toleranci byl také odhad věku podle změn vnitřní struktury kloubních konců dlouhých kostí, opírající se o rentgenový snímek horní části levé stehenní kosti. 


Předkové z daleka 

Následný genetický průzkum provedl Daniel Vaněk z laboratoře Forenzní DNA Servis. Po několikaměsíčním náročném procesu získal 16 (z 26 možných) znaků DNA. Ukázalo se, že jde skutečně o mužského jedince, jehož Y chromozom patří do haploskupiny E1b1b. Lidé s toutéž skupinou dnes žijí na Balkánu, Blízkém Východě a v severní Africe. Je patrné, že i předkové muže přišli z těchto končin. Genetičtí příbuzní muže z Hrádku nad Nisou žijí i dnes. Příjmení jednoho z nich, které se objevilo při porovnání DNA kostry s databází Ysearch.org, dalo záhadnému muži ze severu Čech i jméno: Toviah = Tobiáš. 

Vampýří nálezy u nás
1960 Lahovice - odkryto pohřebiště z 10. století - jeden pohřbený zatěžkán velkými kameny, druhý břichem k zemi
1966 Čelákovice - nalezeno několik hrobů, v nichž měla těla svázané ruce a oddělené hlavy od trupu
1976 Bášť u Prahy - nalezen hrob ženy z 10. století - ve 3. bederním obratli vetknutý nožík
1983 Lochenice - ženská kostra ležící na břiše, přibitá železnými hřeby k prknu na dně
1991 Staré Město - objeveny hroby z 9. stol. - někteří mrtví ve skrčené podobě, jiní mají obličej rozbitý kamenem
1998 Vraclav u Vys. Mýta - čelem do země pohřbeny dvě samost. hlavy a kostra s uťatou hlavou a stopou kůlu v srdci
1999 Žatec - muž pohřbený břichem dolů, žena s nohou přibitou hřebem k rakvi
2010 Hrádek nad Nisou - muž pohřbený za hřbitovní zdí břichem dolů se čtyřmi stříbrnými mincemi
2011 Bílina - žena, zatěžkána mohutným kamenem na hrudi a dvěma menšími na pánvi a nohách

Pražan, který nejedl vepřové 

Analýza izotopů stroncia (Sr) v kostech ukázala, že muž se pravděpodobně narodil a minimálně deset let před smrtí žil v oblastech, v jejichž podloží jsou velmi staré horniny. (S použitím Geologické mapy české republiky 1: 500 000, Česká geologická služba) - Foto: Miriam Nývltová Fišáková, Marek Janáč,  Česká geologická služba

Analýza izotopů stroncia (Sr) v kostech ukázala, že muž se pravděpodobně narodil a minimálně deset let před smrtí žil v oblastech, v jejichž podloží jsou velmi staré horniny. (S použitím Geologické mapy české republiky 1: 500 000, Česká geologická služba)Foto: Miriam Nývltová Fišáková, Marek Janáč, Česká geologická služba

Nejdéle trvalo čekání na geochemické analýzy izotopů prvků, jako je kyslík, dusík, uhlík a stroncium. Jejich vzájemnými poměry, dochovanými v kosterních pozůstatcích, lze i tisíce let po smrti určit stravu i místo narození nebo života deset let před smrtí. Tuto část studie měla na starosti Miriam Nývltová Fišáková z Archeologického ústavu Akademie věd v Brně, podle které z analýz vyplývá, že muž patřil k bohatším vrstvám společnosti a rozhodně netrpěl hlady. Byl velmi dobře živený potravou, skládající se z obilovin jako ječmen, žito, jablka, hrušky, rybíz a živil se masem živočichů tyto rostliny pojídajících, mezi nimiž převažovali menší přežvýkavci jako jsou ovce, kozy skot a jejich mléčné produkty. Z rostlin nikdy nejedl proso, které už se v té době na našem území pěstovalo, z živočichů se nikdy nedotkl vepřového. To naznačuje jeho příslušnost buď k muslimskému nebo židovskému etniku. 

Izotopy stroncia přinesly zajímavý výsledek v tom, že muž na místo, kde byl pohřben přijel relativně krátce před smrtí. Na tomto místě nikdy během života déle nepobýval. Narodil se v lokalitě se starými horninami. Ta je nejblíže cca 78 km od Hrádku - v Praze a dál na jihozápad. Dalším možným místem - ze kterého mohl Tobiáš pocházet - je oblast Vysočiny, v jejímž přibližném středu leží Jihlava. 

Smrt nastala na jaře 

Všechny vědecké výsledky prezentuje expozice v Muzeu Brána Trojzemí v Hrádku nad Nisou, otevřená v lednu 2012. - Foto: Petr Brestovanský

Všechny vědecké výsledky prezentuje expozice v Muzeu Brána Trojzemí v Hrádku nad Nisou, otevřená v lednu 2012.Foto: Petr Brestovanský

V zubovině kostry se podařilo najít důkaz, který hovoří pro fakt, že muž zemřel na jaře, pravděpodobně v dubnu až květnu. Smrt totiž muže zastihla ve chvíli, kdy ještě nezačal vznikat letní sezónní přírůstek zubu. Spolu se všemi dalšími výsledky to z kostry Tobiáše, jak vědci začali tomuto zvláštním způsobem pohřbenému muži přezdívat, dělá nejlépe prozkoumaný skelet v České republice, i přesto, že se výsledky některých analýz nepodařilo získat. Krachem například skončil pokus histologicky odhadnout věk zemřelého z výbrusu žebra, stejně jako nepřinesl žádný výsledek parazitologický rozbor zeminy odebrané z oblasti pánve, prováděný Katedrou parazitologie Přírodovědecké fakulty UK. V tuto chvíli zbývá už jen počkat na výsledek zkoumání pravosti mincí, které měl Tobiáš uloženy v hrobě a doufat, že interpretaci životního příběhu tohoto člověka se někdy podaří zpřesnit. I tak ale zůstane mnoho neznámého. Archeolog Petr Brestovanský totiž odhaduje, že v současnosti známe jen cca 40% toho, co bychom o příběhu Tobiáše mohli znát. Záhad tedy zůstává pro budoucí badatele ještě více než dost. 

Co se ještě nepodařilo objasnit?
Proč má Tobiáš pod chodidly a u hlavy celkem tři kameny?
Proč má muž pravou dlaň sevřenu v pěst a ruku uloženu jinak, než levičku?
Proč je v hrobě jedna (pravděpodobně zvířecí) kost navíc?
Jakému zvířeti tato kost patří?
Jsou mince, které u sebe muž měl, padělky?
Jaká byla příčina smrti?

Autor:  Marek Janáč
Pořad: Meteor  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: sobota 08:05; repríza neděle 02:00  |  Délka pořadu: 52 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 21. října  2017 v 08:04     Audio  rubrika: Meteor

    Mizející lžíce, růžový sníh a jiskřící bonbóny

    V Meteoru zahajujeme vysílání sedmidílné četby o chemických prvcích. Jde o vybrané části kapitol z knihy Mizející lžíce, růžový sníh a jiskřící bonbóny, kterou napsal Sam Kean, a vydalo nakladatelství Grada. Poslechněte...

     
  • 17. října  2017 v 08:04     Audio  rubrika: Meteor

    Jak vidí jeleni?

    Když někdo skvěle vidí, říká se, že má ostříží zrak. Tedy jako dravý pták ostříž. O jelením zraku se ale nemluví. Oprávněně? Asi ano. Jelen rozezná pouze dvě barvy, neumí zaostřit a nevidí prostorově. Jak to víme?

     
  • 14. října  2017 v 08:04     Audio  rubrika: Meteor

    Je člověk citlivý na magnetické pole? Možná ano!

    Úžasnou citlivost na magnetické pole Země a schopnost navigace mají ptáci, ale i někteří další živočichové. Je možné, že kompas v hlavě měl v dávné minulosti i člověk nebo jeho předek? A jak je to dnes?

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace