Meteor16. února  2016 v 08:05  

Tyranosaurus, obří dinosaurus, kterého svět poznal před 111 lety

Tyrannosaurus rex - tento konkrétně dostal jméno "Bucky", jedná se o kostru mláděte nalezenou v roce 1998 ve Spojených státech - Foto:  ssr ist4u,  CC BY-SA 2.0, Wikimedia Commons

Tyrannosaurus rex - tento konkrétně dostal jméno "Bucky", jedná se o kostru mláděte nalezenou v roce 1998 ve Spojených státechFoto:  ssr ist4u, CC BY-SA 2.0, Wikimedia Commons

Královský lidožrout a největší zabiják pravěku - tak tyranosaura popisovaly titulky amerických novin v roce 1905. O objevu kostry největšího dravého dinosaura referovala tehdejší média jako o senzaci. Co o něm víme dnes, po 111 letech?

Příspěvky Meteoru 13. 2. 2016
01:10 Oprava mozku po mrtvici
10:13 Kolik máme v těle buněk?
24:31 Pavoučí chameleon
38:36 Proč Vikingové opustili Grónsko?
43:04 Tyranosaurus 111 let po objevu

Tyrannosaurus rex je jedním z nejznámějších dinosaurů vůbec, jeho jméno zná snad každé pětileté dítě,“ uvedl v Meteoru popularizátor paleontologie Vladimír Socha. „Tyranský královský ještěr“, jak zní jeho doslovný překlad z latiny, dodnes budí respekt, a to nejen u fanoušků Jurského parku. 

 

Oprava mozku po mrtvici. Kolik máme v těle buněk? Pavoučí chameleon. Proč Vikingové opustili Grónsko? Tyranosaurus 111 let po objevu.

Vložit na svůj web

Tyranosaurus dosahoval výšky dvoupatrového domu, vážil zřejmě kolem 7 tun a jeho čelisti byly osázeny 60 zuby velikosti kuchyňských nožů. 

Král dinosaurů z Divokého západu 

Paleontologové v roce 1911, vpravo Barnum Brown - Foto: Wikimedia Commons, Public Domain

Paleontologové v roce 1911, vpravo Barnum BrownFoto: Wikimedia Commons, Public Domain

K objevu první kostry obrovského dinosaura, později nazvaného Tyrannosaurus rex, došlo 12. srpna 1902 v pustinách Badlands ve východní Montaně. V době končící éry Divokého západu, kdy řídce obydlené oblasti Montany nekřižovaly žádné zpevněné cesty, kostru objevil dobrodruh a paleontolog Amerického přírodovědeckého muzea Barnum Brown. Ostatky dravého dinosaura byly opatrně převezeny do New Yorku, v roce 1905 pak následoval jeho vědecký popis.  

„Do té doby byl za největšího teropoda, jak říkáme masožravým dinosaurům, považován lehčeji stavěný dravec zvaný alosaurus, dlouhý asi 9 metrů, vážící kolem 1,5 tuny. Tyranosaurus ale vážil asi 4krát víc a byl o 3 metry delší, navíc byl mnohem robustnější,“ řekl Vladimír Socha.  

V dopisu směřovaném svému zaměstnavateli v New Yorku ze dne 12. srpna 1902 popisuje Barnum Brown objev prvního tyranosaura (který toto jméno obdrží o tři roky později) takto: „Naleziště číslo 1 obsahuje (několik kostí) velkého dosud nepopsaného masožravého dinosaura…Nic podobného z křídového období jsem ještě neviděl. Tyto kosti jsou usazeny v konkrecích modrého vápence podobných pazourku a jejich vyproštění vyžaduje ohromný kus práce.“ Těmito nepříliš vzletnými slovy Brown oznámil příchod nejslavnějšího dinosaura všech dob.
Text vychází z kapitoly „Jak byl objeven Tyrannosaurus rex“ v knize Vladimíra Sochy Objevy pod vrstvami času, nakl. Computer Press, 2014, zdroj: dinosaurusblog.com

Zuzanka vážila možná až 9 tun 

„Zatím největší nalezená kostra tyranosaura patří Zuzance (Sue), jak se hezky přezdívá kostře umístěné v chicagském muzeu,“ zmínil Socha. Jméno je odvozeno od americké paleontoložky Susan Hendricksonové, která kostru našla v létě roku 1990 v Jižní Dakotě.  

„Zuzanka“ měřila asi 12,5 metru, za živa zřejmě vážila kolem 6,5 tuny, podle některých studií ale možná až 9 tun. Lebku měla dlouhou 1,5 metru, hřbet vysoký 4 metry. 

„Bylo to obrovské zvíře, těžší než slon africký. Co se týká masožravých dvounohých zvířat, tak jedno z největších, která kdy kráčela po souši naší planety,“ dodal Socha. Kostra se dochovala ze skoro 90 procent a je na ní znát, že tyranosauři žili velmi divoce a nebáli se jít do konfliktů. „Spousta kostí byla různě poškozených, žebra přelomená, vykloubené články prstů,“ řekl Socha. 

Dravec, drtič kostí a kanibal 

Tyranosaurus zřejmě uměl vzbudit hrůzu - Foto:  Billlion,  CC-BY-SA-3.0, Wikimedia Commons

Tyranosaurus zřejmě uměl vzbudit hrůzuFoto:  Billlion, CC-BY-SA-3.0, Wikimedia Commons

To, že byl tyranosaurus obávaným predátorem, se pozná podle tvaru velkých zubů. „Nebyly to jen klasické štíhlé zuby s vroubkováním typické pro většinu jiných dravých dinosaurů, kteří se dokázali do oběti bolestivě zakousnout a trhat z ní maso. Tyranosauří zuby byly ještě mnohem masivnější, byly na průřezu téměř kruhové, takže byly uzpůsobeny i k drcení kostí oběti,“ řekl Socha.  

Tyranosaurus byl nad to obdařen silným čelistním stiskem, který se odhaduje na zhruba 80.000 Newtonů. „To musel být skutečně naprosto drtivý zákus, kterým si tyranosaurus vysloužil pomyslný zápis do Guinessovy knihy rekordů coby suchozemské zvíře s nejsilnějším čelistním stiskem vůbec,“ doplnil Socha. 

Své zabijácké zbraně používal tyranosaurus nejen proti kořisti, ale pravděpodobně i proti svým soukmenovcům. „Máme fosilní doklady o tom, že tyranosauři mezi sebou bojovali, možná byl mezi nimi i kanibalismus,“ zmínil Socha.  

K obědu kachničku, prosím… 

„Pravděpodobně nejoblíbenější kořistí tyranosaurů byli takzvaní kachnozobí dinosauři, býložraví dinosauři s čelistí ve tvaru zobáku, který opravdu trochu připomínal kachní zobák,“ uvedl Socha. Ovšem od kachny na lidském talíři se tito dinosauři lišili, zejména co se velikosti týče. „Například edmontosauři, jak se ti nejznámější z nich jmenovali, byli dlouzí asi 13 metrů a vážili kolem 5 tun, takže to už byl pěkný příděl masa,“ řekl Socha. 

Triceratops byl nebezpečnou kořistí - Foto: Nobu Tamura,  CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons

Triceratops byl nebezpečnou kořistíFoto: Nobu Tamura, CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons

Kromě kachnozobých dinosaurů útočili tyranosauři také na rohaté triceratopse. „Ti už byli podstatně nebezpečnější kořistí. Měli velké nadočnicové rohy, až 1,25 metru dlouhé, kterými mohli tyranosaurovi proděravět břicho a způsobit mu smrtelné zranění,“ doplnil Socha.  

Měli tyranosauři peří? 

„Existují domněnky, že pokud ne dospělí tyranosauři, tak aspoň mladí jedinci mohli být opeření, mohli se podobat ptáčatům s prachovým chmýřím kolem některých částí těla,“ řekl Socha. Svědčil by o tom objev jednoho z příbuzných tyranosaurů v roce 2012 v Číně, říká se mu jutyranus. „Ten byl na větší části těla opeřený, vypadal jako obrovský krocan, slepice nebo nelétavý orel s velkým ocasem,“ doplnil Socha.  

Dnes mají paleontologové k dispozici přibližně 50 koster tyranosaurů v různém stadiu zachování. Výjimečně se podaří objevit i něco jiného než kosti. Jako například v roce 2002. „Jeden exemplář měl zachovalé otisky kůže, které vykazovaly drobné šupinky neboli tuberkuly. Kůže tehdejších dinosaurů se zřejmě podobala kůži dnešních krokodýlů,“ dodal Socha. 

Jak je vidět, i 111 let po prvním určení tyranosaura zůstává hodně nezodpovězených otázek o tom, jak tito draví dinosauři vypadali a žili. 

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem audioarchivu iRadio.  

Autor:  Petr Sobotka, Leona Matušková
Pořad: Meteor  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: sobota 08:05; repríza neděle 02:00  |  Délka pořadu: 52 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 3. prosince  2016 v 08:05     Audio  rubrika: Meteor

    Houby, které nás mohou sežrat

    Houby nerostou jen v lese, jsou všude kolem nás. Okem neviditelné mikroskopické plísně čekají na svou příležitost, kdy budeme extrémně oslabeni, aby nás mohly napadnout.

     
  • 29. listopadu  2016 v 08:05     Audio  rubrika: Meteor

    Vikingové - udatní bojovníci a milovníci koček!

    Hrdinky starých vikingských bájí i užitečné lovkyně hlodavců na lodích, na kterých seveřané objevovali svět. Kočky. Odkud Vikingové kočky přivezli a kde se nachází kočičí pravlast? Odpověď nabízejí nové genetické v...

     
  • 26. listopadu  2016 v 08:05     Audio  rubrika: Meteor

    Měří v Klementinu teplotu správně?

    V pražském Klementinu se měří teploty vzduchu už více než 240 let. Za tu dobu se shromáždila vzácná data o tom, jaké u nás kdy panovalo klima. Ve skutečnosti ale Klementinum vůbec není ideální meteorologickou stani...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace