Velikonoční ostrov uprostřed Evropy

Ten pravý Velikonoční ostrov najdeme ve východní části Polynésie na jihu Tichého oceánu, přibližně 3600 km západně od pobřeží Jižní Ameriky. Díky své izolovanosti si ostrov uchoval jedinečné památky – na 300 soch znázorňujících lidské postavy.

Většinou mají výšku 3,5 metru, ale najdou se i dvanáctimetrové o hmotnosti 90 tun. Od roku 1996 je Velikonoční ostrov na seznamu památek UNESCO.

Středoevropský „Velikonoční ostrov“

Oblasti, kde je více soch staršího data pospolu, zajímají především archeology. Jedním z nich je Antonín Přichystal z Masarykovy univerzity v Brně. Ten za „Velikonoční ostrov uprostřed Evropy“ označuje slezskou posvátnou horu nedaleko polské Vratislavi s názvem Sleza (polsky Ślęża, čte se „Šlonza“). Mimochodem právě od této hory pochází název celé oblasti Slezsko (polsky Śląsk).

„Uznávám, že termín ´Velikonoční ostrov uprostřed Evropy´ je trochu nadnesený. Ale když si vezmete, že u nás se našly jen 3 úlomky velkých soch vzniklých před naším letopočtem, a v Polsku mají místo, kde je takových soch minimálně 20, tak nás to skutečně opravňuje k takovému označení,“ uvedl v Meteoru Antonín Přichystal.

Slezský Říp

„Hora Sleza měří 718 metrů a v okolní rovinaté krajině se nedá přehlédnout. Uvidíte ji, když pojedete autem nebo vlakem od českých hranic do Vratislavi. Asi 30 km jižně od rovinaté Vratislavi se zvedá štít, který převyšuje okolní krajinu asi o 500 metrů,“ popsal Přichystal.

Hora odpradávna vyčnívala, a tak se obdobně jako český Říp záhy stala posvátným místem. O tom, že se na kopci nacházejí prastaré sochy neznámého původu, se poprvé dozvídáme někdy ve 12. století. Opravdový průzkum ale pochopitelně začal mnohem později.

Uctívání kultu Slunce

„Výzkumy ukázaly, že vrchol hory je obklopen obrovským kamenným valem, a že se tam zřejmě uctíval kult Slunce,“ prozradil archeolog Přichystal.

Na svazích hory a zčásti pod horou se nachází zhruba 20 žulových soch. „Znázorňují lidské postavy i zvířata, například medvědy, divoká prasata a lvi. Některé nesou i názvy, třeba Sfinga nebo Mnich, což souvisí s pověstmi, které se k sochám vážou,“ vysvětlil Přichystal.

Sochy jsou vysoké většinou do 2,5 metru, skoro všechny jsou bohužel nějak poškozené. „Mají uražené hlavy nebo končetiny. S nástupem křesťanství byly totiž považovány za pohanské modly. Prakticky na všech těch sochách je vytesán kosý kříž,“ dodal Přichystal.

Kdo byli dávní sochaři?

Dodnes se přesně neví, kdo byli tvůrci bájných soch. Mezi polskými specialisty se prý o tom stále vedou vášnivé diskuse. „Obecně převládá názor, že sochy vznikaly postupně v delším období,“ uvedl Přichystal.

„Nejstarší sochy zřejmě pocházejí už z konce doby bronzové a ze starší doby železné, tedy z období 700 až 400 let před naším letopočtem. Část pak vznikla v době laténské, tedy v době Keltů a část v době římské, kdy se na svahu těžila žula. Část pochází nepochybně až z raného středověku, například sfingy,“ vysvětlil Přichystal.

Socha jako idol

Na okraji městečka Sobótka, v místech, z nichž se vyráží na horu, se nachází socha zvaná Mnich. Vypadá jako takový zvláštní druh sloupu.

Jednu z možností, co sloup znázorňuje, představili nedávno polští archeologové. „Na konferenci o starší době železné prezentovali obrázek vytepaný v bronzové nádobě nalezené v Rakousku. Na obrázku je vidět kamenný sloup a kolem něj skupina mužů, kteří hrají na píšťaly a tančí kolem idolu,“ nastínil Přichystal.

Výlet na posvátnou horu

Hora Sleza i se vzácnými sochami je volně přístupná. Nejsnazší přístup se nabízí od městečka Sobótka. Sochy jsou rozesety po různých místech.

„Část soch je zabudována do zdi kostela, část stojí před kostelem na trávě. Cestou na vrchol hory je parkoviště a tam stojí Mnich, tedy ten sloup. A cestou nahoru narazíte na Pannu s rybou a Medvěda. Úplně na vrcholu je vysílač a chata, dřív tam byl klášter, a tam je další socha medvěda,“ uzavřel archeolog Antonín Přichystal.