Velryby s nervy jako z gumy
Téměř všichni obratlovci mají pevná, ale nikoli pružná nervová vlákna. Nedávno vědci objevili první výjimku: nervy velryb plejtváků se mohou natáhnout až na dvojnásobek.
Příspěvky v Meteoru 30. 5. 2015
01:18 Červen v zrcadle pranostik
14:50 Proč po dešti cítíme hlínu
19:44 Brontosaurus existuje
24:20 Nepál. Nejvyšší hory, ale bez vody
35:27 Jak poznat kvalitní šunku
47:28 Má velryba nervy jako ze železa?
„Nervy jako ze železa“ jsou vlastně nesmysl. Zatímco železo je pružné, kujné a tažné, lidské nervy nesnášejí natažení ani o zlomek milimetru. Komu se to stalo například při úrazu, zakusil při tom silnou bolest. Podobně je na tom s nervy většina obratlovců.
Výjimkou jsou největší velryby – plejtváci. Ti mají nervy naopak velmi pružné. Potřebují je k tomu, aby se mohli potápět do hlubiny pro svou pravidelnou potravu: korýše zvané kril a drobné rybky.
„Jsou schopni se ponořit do hloubky pěti set metrů,“ popisuje biolog prof. Jaroslav Petr, „při návratu nabírají do tlamy obrovská množství vody. Jsou schopni nabrat tolik vody, jako je objem jejich těla. Plejtvák myšok měří ke třiceti metrům a váží padesát tun. Pak tu vodu procedí přes kostice a zachytí se mu v nich úžasně vydatná potrava. Během vynoření se může nakrmit třeba třikrát a během toho získá víc než dvěstěkrát tolik energie, než kolik spotřeboval na ponor.“
Zatáhli za nerv, zjistili nečekané věci
Když plejtvák nabírá ono ohromné množství vody, patřičně se mu „nafoukne“ tlama i břicho. Ty jsou prorostlé nervy, které se natahují také. Musejí být proto náležitě pružné. Vypadá to jako evidentní věc, ale vědcům trvalo velmi dlouho, než na to přišli.
„Zjistili to nedávno kanadští vědci vlastně náhodou, když zatáhli za nerv, který měli vypreparovaný z uhynulého plejtváka. Začali to studovat a zjistili, že je to dáno obalem nervu. Je zvláštně upletený z bílkovin a je v něm rezerva, aby se natáhl jako lano. Jak se natahují nervová vlákna uvnitř, to se ještě pořádně neví. Rukou se jim podařilo nerv natáhnout na dvojnásobek délky, ale předpokládají, že tah vody je natáhne ještě víc,“ říká Jaroslav Petr.
Hledáme další pružné nervy
Pružné nervy znali vědci doposud jen od několika málo bezobratlých živočichů. Například mořský plž zej může některé nervy natahovat až pětinásobně. U obratlovců to nikdo nepředpokládal. Po zmíněném velrybím objevu ale vědci začali zpětně uvažovat, kde by se živočichům „nervy z gumy“ hodily.
„Jedním z tipů jsou žáby. Nafukují svůj ozvučný vak, aby mohly kvákat a aby se to krásně neslo. Tam by mohly být pružné nervy. Všichni jsme také viděli – a nenapadlo nás, že tam musí být pružný nerv – jazyk chameleona. Chameleon vystřelí jazyk, který je lepkavý, trefí se do hmyzu, který si stáhne jazykem zase zpátky. Tam by také měl být nerv, který se natáhne a zase smrští, podobně jako obrovské břicho plejtváka,“ uvažuje profesor Petr.
Velryby nám mohou připadat jako velká zvířata, na kterých těžko něco přehlédneme. Vědci ovšem zjistili, že je vlastně ani pořádně neznají a že i velké zvíře může přinést velký objev.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
