Záhadná smrt v Moravském lese

Nedaleko Moravského Krumlova lidé této kultury provozovali na svou dobu rozlehlé doly na strategicky významnou surovinu – rohovec. Dalo se z něj vyrábět všechno, od hrotů na šípy a oštěpy, přes ostří nožů až po sekyry. K získání takového materiálu bylo třeba kopat velké hluboké jámy. V dnešním Krumlovském lese je jich mnoho. Vykopávky vede doc. Martin Oliva, z Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea. Sama těžba podle něj musela mít pro tehdejší lidi nejen praktický, ale také psychický význam. „Činnost v podzemí naplňuje své účastníky pocitem objevitelství, ‚adrenalinu‘ z nebezpečí, klaustrofobie s následnou euforií při výstupu, kamarádství se spolupracujícím kolegou apod.,“ vysvětluje Oliva. „To všechno znají i současní horníci, jeskyňáři a intenzívně jsme to prožívali i my při exploraci šachet. V pravěku k tomu nepochybně přistupovalo vzrušení ze subjektivně pociťované přítomnosti předků, duchů a jiných podsvětních (chtonických) sil.“

Duchovní svět dávných obyvatel Krumlovského lesa nám je z velké části skryt. Proto nejsme schopni s jistotou rozhodnout, jestli právě takové vlivy souvisejí s jedinými kosterními pozůstatky, nalezenými v roce 2002 týmem doc. Olivy u dna jedné z těžebních šachet.

Kostry patří dvěma ženám a jednomu novorozeněti. Starší ženě bylo v době smrti kolem 40 let, mladší byla asi 25letá. Analýza DNA ukázala, že horní (skrčená mladší) a dolní (natažená starší) žena byly blízce příbuzné. Zdali šlo o matku s dcerou nebo dvě sestry však není možno určit. Novorozenec, patrně dělený, ležel na starší ženě, která dle DNA nebyla jeho matkou. Obě ženy však – podle antropologického průzkumu – prokazatelně rodily. U starší ženy byla nalezena porušená kostra psa menšího vzrůstu, což je situace, která se opakuje u dalších nálezů ze stejného období na více místech Evropy.

Kostra starší ženy |foto: Martin Oliva, Moravské zemské muzeum

Zajímavou zprávu nám přinesl výzkum vrstviček zubního cementu, který provedla Miriam Nývltová-Fišáková z Archeologického ústavu AV Brno. Ukázalo se, že ženy sešly ze světa ve stejné roční době, nejspíše v květnu. Izotopová analýza prokázala, že ženy byly v mládí velmi špatně živeny. V dospělosti se však dostaly do prostředí bohatého na stravu. Pojídaly lesní plody a zejména maso. Antropolog Zdeněk Tvrdý upozornil na zajímavou skutečnost, že ženy, ač vzrůstem velmi slabé, měly silně vyvinuté, svalnaté předloktí. Vysvětlením by mohla být nesmírně namáhavá práce, kterou během života musely vykonávat rukama. Snad byly nuceny k práci právě zde, v dole, kde nakonec skončila jejich těla.

Kostra mladší ženy, pohřbené ve skrčené poloze|foto: Martin Oliva, Moravské zemské muzeum

I když na kostrách nebyly nalezeny stopy násilí, jistě nejde o osoby nešťastně zřícené do osmimetrové šachty – už proto ne, že je dělil metr zásypu. Že však šachta bylo po určitou dobu otevřená, svědčí kůstky z žabí nohy u dolní kostry, zajíc poblíž horní kostry a skvrny po lišejnících na obou skeletech. Horní žena je v tzv. pietní poloze, ale bez milodarů a patrně s uměle oddělenou paží, poloha dolní kostry s dítětem vyvolává představu nějakého násilí. V tom případě jde o dosud nejjistější doklad oběti v pravěkých pazourkových (silexových) dolech. Nevíme ovšem, zda šlo o formu trestu, usmiřovací oběť zemi, jíž se něco vzalo, nebo o uložení za účelem obnovy zdrojů.

Nákres situace pohřbené starší ženy a novorozence (Tělo prohnuté do oblouku může naznačovat, že žena byla vtlačena do výklenku v místě těžené sloje. Takové uložení je v souvislosti s těžbou - pro danou dobu - celoevropsky unikátní.)|foto: Martin Oliva, Moravské zemské muzeum