Jeseniova č. 40, 15:14
Johana Švarcová
Já jsem ti to říkala. První díl rozhlasové hry v deseti epizodách. V režii Johany Švarcové účinkují Pavla Skolilová, Johana Švarcová a pes Kryštof.
(Celá tato scéna se odehrává na ulici před vchodovými dveřmi v Jeseniově ulici, číslo 40. Ona zazvoní. V přízemí se rozštěká babiččin pes Kryštof. Pozdraví se přes mluvítko. Ona stojí na ulici a přes dveře slyší, jak babička pomalu schází ze schodů, aby jí odemkla. Otevřou se dveře, Kryštof vyběhne, babička jí dá pusu na tvář.)
BABIČKA: Ahoj. No to tobě dneska sluší!
ONA: Jé, babi, ty seš zas o něco menší!
BABIČKA: Co se divíš, až budeš stará, tak se taky budeš zmenšovat. Sesedaj mi kosti.
ONA: Jo, já vím.
BABIČKA: Vem to vodítko. Kryštofe! Kryštofe, pojď sem! (k ní) Říkala jsi, že přijdeš ve dvě a kolik je teď?
ONA: Tři.
BABIČKA: Ne, je patnáct čtrnáct. To nejsou ani dvě, ani tři.
ONA: Jo, já vím.
BABIČKA: Mohla bys počítat s tím, že když máš někde být ve dvě, tak máš vycházet z domu přesně tak….
ONA: Jo, jako jo, ale ty nejsi autobus, takže mi nikam neodjedeš, i kdybych se zpozdila o půl dne, najdu tě tady.
BABIČKA: Nejsem autobus, ale taky bys mě tady jednou mohla najít mrtvou.
ONA: Babi?! Nech toho.
BABIČKA: Ty toho nechej, prostě příště choď včas.
ONA: Hehe, už tě vidím, jak naschvál umíráš, když k tobě jdu. To by byla pomstička.
BABIČKA: No to víš, že jo. Když si něco moc přeješ, tak se to splní, takže když budu chtít, tak umřu třeba příští středu ve čtyři. A víš co? Když budu umírat, tak ti ještě stihnu napsat na papír: Vidíš, já jsem ti to říkala.
ONA: V tom případě to už můžeš napsat normálně teď. Až budeš umírat, tak to jen vytáhneš ze šuplíku.
BABIČKA: Ty jsi drnda. A Kryštofa pěkně vyvenči, on se na tebe těšil.
ONA: Jasně. Tak ahoj. (k psovi) Kryštofe, počkej na mě…
(Zvuky ulice. Domovní dveře se hlasitě zabouchnou.)
Osoby a obsazení:
Ona: Johana Švarcová
Babička: Pavla Skolilová
pes Kryštof
Autor a režie: Johana Švarcová
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Mistr zvuku: Roman Kolliner
Zvuková spolupráce: Ladislav Železný
