Kočka z Vyšehradu
Luboš Čejka
Minutová hra od posluchače.
JANA: Jé, Maru, ty sis pořídila kočku?
MARIE: No jo. Už mi bylo samotný smutno.
JANA: Pěkná… A jak se jmenuje?
MARIE: Musím říct, že jsem v životě takový kočičí jméno neslyšela. Představ si, že se jmenuje Symfonie.
JANA: To si děláš srandu.
MARIE: Nedělám. Hele – (volá) Symfonie, pojď sem. (kočka přiběhne)
JANA: To je dobrý, vona na to fakt slyší.
MARIE: Je roztomilá, ale taky to je pěkně mlsná potvora. Vobyčejný polotučný mlíko jí vůbec nejede!
JANA: A odkud ji vlastně máš?
MARIE: Od jednoho houslisty z Vyšehradu. Hrával v symfonickým orchestru a zřejmě proto jí dal tak praštěný jméno.
JANA: To máš fuk. Hlavně, že si na tu Symfonii zvykla.
MARIE: Jo a ještě aby si taky zvykla na to mlíko. Nemůžu jí pořád kupovat nějaký drahý kočičí pamlsky.
JANA: Lidi maj taky různý chutě. Vono se to poddá. Mně je spíš divný, že ještě vůbec nezamňoukala.
MARIE: Symfonie mňouká na požádání, viď? No ták, mňoukni!
Kočka dvakrát zamňouká úvodní čtyři tóny ze symfonické básně Bedřicha Smetany Vyšehrad.
JANA: Ty bláho! A takhle mňouká pokaždý?
MARIE: Jo, úplně stejně.
JANA: No tak v tom případě je to jasný. To mlíko už jí nedávej, to nemá cenu. Tahle kočka totiž určitě pije jenom SMETANU!
(hudební dohra – Vyšehrad, event. s mňoukáním)
Osoby a obsazení:
Jana: Jana Stryková
Marie: Marie Doležalová
Kočka: Helena Dvořáková
Autor: Luboš Čejka
Režie: Petr Vodička
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Zvukový mistr: Radek Veselý
Hudební spolupráce: Josef Plechatý
Produkce: Jana Knappová
