Poslední turnaj
Petr Hudský
Minutae Carolinae
Itálie, 1350. Rytířský turnaj, křik diváků, dusot kopyt, srážka dvou rytířů, pád z koně, Karlův výkřik bolesti.
Divák: (spokojeně) Slušná rána… Tomu říkám turnaj!
Pobočník: (naléhavě) Ranhojiče! Honem ranhojiče!
Křik diváků se pomalu ztrácí. Pobočník přichází za Karlem do komnaty.
Karel: (huhlá) Jak to vypadá? (Karel mluví těžce, huhlá, ale rozumíme mu.)
Pobočník: Měl jste veliké štěstí, Veličenstvo.
Karel: (huhlá) Štěstí?! Nemůžu mluvit... nemohu se hýbat...
Pobočník: Máte sice zlomenou čelist, šest zubů pryč, otřes mozku, poraněnou páteř, ale žijete.
Karel: (huhlá) Uzdravím se?
Pobočník: Pokud to bude vůle Hospodina.
Karel: (huhlá) Zjistili, kdo doopravdy jsem?
Pobočník: Ne, vaše inkognito zůstalo zachováno. Všichni si myslí, že jste jeden z mnoha rytířů, kteří se dnešního turnaje zúčastnili.
Karel: (huhlá) A tak to musí zůstat. Odvezte mě do Čech, na Bezděz, tam je hezky. Ale tajně, nikdo to nesmí vědět.
Pobočník: A co řekneme lidem? Určitě budete nějaký čas stonat.
Karel: (huhlá) No, hlavně ne, že jsem dostal po hubě na turnaji. Pusť fámu, že se mě pokusili otrávit. To vzbuzuje lítost a sympatie.
Pobočník: Máme popravit nějaké traviče? Někoho už bychom našli a přiznání by nebyl problém...
Karel: (huhlá) Ne, je to moje blbost. Zasténá. Hergot, mon Dieu, (Madona)... to je bolest, to je bolest… Trošku se mu uleví: Hlavně, aby se to nedozvěděl papež. On mi ty turnaje vyčítá už pár let, proto jezdím tajně. Psal mi, že je to nedůstojné krále a taky že se nevhodně oblékám...
Pobočník: Opravdu?
Karel: (huhlá) No jistě. Prý je mé oblečení příliš krátké a úzké... Ještě do módy nám bude mluvit. Připouští: Ale myslí to dobře. Já ho znám z Francie, učil mě. To ještě nebyl Kliment VI., ale Pierre de Rosieres. Jeden z nejvzdělanějších a nejmoudřejších mužů, co jsem kdy poznal. Ten mi vždycky říkával: Karle, ty to dotáhneš daleko, ty jsi hlava otevřená. Povzdechne si. To teď jsem… doslova.
Pobočník: To sroste, Veličenstvo.
Karel: (huhlá) A já mu, z legrace, říkal to samé. Když já, tak vy taky. No... a pravdu jsme měli oba, on papež, já král… Kdo by si to pomyslil…
Pobočník: Možná brzy císař.
Karel: (huhlá) Měl bych ho poslechnout. Nemáme teď mezi sebou nejlepší vztahy, ale v tomhle má pravdu. Vroucně: Pane Bože, jestli se uzdravím, slibuji, že s turnaji je konec.
Pobočník: To i jestli se neuzdravíte...
Karel: (huhlá) Nech si to. Radši jdi zařídit ten Bezděz. Ale diskrétně.
Pobočník: Spolehněte se, Veličenstvo...
Karel: (huhlá) Nejmenovat! Říkám diskrétně
Osoby a obsazení:
Karel: Petr Lněnička
Pobočník: Matěj Vejdělek
Divák: Dan Kranich
Divák: Kryštof Bartoš
Divák: Vít Roleček
Autor: Petr Hudský
Režie: Aleš Vrzák
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Zvukový mistr: Dominik Budil
Zvuková spolupráce: Ladislav Železný
Produkce: Radka Tučková
Odborná spolupráce na pořadu: Jaroslav Čechura
