Stáří je potvora
Petr Matoušek
Minutová hra od posluchače
Praskání ohně, dobová hudba – konec 18. století.
CASANOVA: (píše brkem na papír) A tak jsem se ocitl ve službách jeho milosti hraběte Josefa Karla Emanuela z Valdštejna… (civilně) Ten inkoust snad zamrzl. A kde je víno...?
(zazvoní, klepání na dveře, vrznutí pantů)
CECILKA: Pan knihovník zvonil?
CASANOVA: Ale, ale - šla sem. Ona je tu nová?
CECILKA: Ano, prosím pěkně. Teprve týden.
CASANOVA: A to se nebála být se mnou takhle sama?
CECILKA: Byla jsem na vás zvědavá, pane knihovníku.
CASANOVA: A jmenovala se? Ne, ne, počkala, já budu hádat sám. Ukázala mi ručky. Hmm - hebké, krásné - ona bude Anastázie…?
CECILKA: Kdepak. (Ehm,) ale, pane knihovníku, to se přece nesluší zvedat mi sukni...
CASANOVA: (znalecky) Nožky malé, štíhlé... Anička?
CECILKA: Ne.
CASANOVA: A zadeček - Terezia?
CECILKA: Ne, nejsem ani Tereza, ale vy hádáte opravdu – ehm –
zajímavě...
CASANOVA: A ta její nádherná jablíčka, ale… ale copak to má na krku?
CECILKA: Myslíte ten přívěsek? Ten mi dala maminka. Ale pane Casanovo... proč jste přestal?
CASANOVA: (vzdychne) Dneska už z hádání nic nebude. Nechám se poddat.
CECILKA: (zklamaně) Škoda. Jmenuju se Cecílie.
CASANOVA: Cecília, tak věděla co? Přinesla mi svařené víno a dva pohárky. Budeme si povídat. Tak šla, šla.
(Kroky a vrznou dveře – C. odešla)
CASANOVA: To s tvojí maminkou jsem ovšem trávil čas úplně jinak… (zasněně) před lety… ve Vídni... (zpět do reality) No jo, stáří je potvora, (když ti připomene, cos dělal v mládí...)
(hudba)
Osoby a obsazení:
Giacomo Casanova: Jan Vlasák
Cecilia: Barbora Mošnová
Autor: Petr Matoušek
Režie: Petr Vodička
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Zvukový mistr: Dominik Budil
Zvuková spolupráce: Jan Trojan
Produkce: Dana Reichová
