Za kulturou
Petr Hudský
Divadlo nemusí být vždy pohlazením pro duši.
Po ulici jdou muž a žena. Muž je cholerik, agresor, primitiv, jeho žena je klidnější, za ta léta zcela bez iluzí.
Muž: (naštvaně) Ty vole, tak já jdu do divadla. Do divadla! To snad neni možný.
Žena: Nerozčiluj se. Copak ty jsi nikdy nebyl v divadle???
Muž: (opovržlivě) Byl, jednou… se školou. Na Strakonickym dudákovi, to bylo hrozný… Sem málem zmlátil toho… jak se to… Kalafunu… Zařve stranou: Co čumíš, dědku?! Chceš pěstí?!
Žena: Nech toho, prosim tě! Co ti ten chlap udělal?
Muž: (naštvaně) Čumí na mě!
Žena: Ty jsi fakt hroznej! Proč se pořád musíš s někým hádat nebo rvát? Hned vyskakuješ jako blázen.
Muž: Já už jinej nebudu. Mám prostě nervy, no…
Žena: (vemlouvavě) Hele, Jarouši… Slib mi, že v tom divadle budeš hodnej.
Muž: Tam se snad do mě nikdo navážet nebude, ne? Pauza. A na co to vlastně jdeme?
Žena: Já ani nevím, dostala jsem ty lístky od kolegyně… Počkej, kouknu se. Vytahuje z kabelky lístky. Peter Handke: Spílání publiku.
Muž: To zní jako veselohra. To bude určitě v klidu.
(event. zvuková dohra)
Osoby a obsazení:
Muž: Martin Myšička
Žena: Lucie Pernetová
Autor: Petr Hudský
Režie: Petr Vodička
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Mistr zvuku: Dominik Budil
Zvuková spolupráce: Jan Trojan
Produkce: Dana Reichová