V přírodním prostředí jsou okapi ostražité a plaché. Obývají nejhustší části tropického deštného lesa. Jsou aktivní ve dne, žijí většinou osaměle nebo ve dvojici matka s mládětem, nikdy se nevyskytují ve stádech.
Jejich průměrná hustota rozšíření na kilometr čtvereční je 0,6 jedince. Okapi ujdou denně 0,8 km za potravou, většinou postupují po stezkách, které vyšlapaly generace před nimi. Samci, kteří hájí větší území, mohou denně ujít až 4 km. Snaží se vyhnat jiné samce ze svého území, ale pohyb po svém teritoriu dovolují samicím.
Samice žijí na teritoriu o velikosti 1,9 - 5,1 km2, samci ovládají území zhruba dvakrát větší (4-12 km2). Ti také na rozdíl od samic své území hájí, samicím ale dovolují procházet přes území při hledání pastvy. Na každé končetině mají pachové žlázy, a jejich sekretem, připomínajícím dehet, si svoje teritorium značí. Stejné využití má značkování močí. V období říje se samice volně potulují z jednoho teritoria do druhého a vlastníci teritorií se s nimi páří. A zajímavostí je, že samice v laktaci si drží teritoria a nedovolují do nich vstupovat jiným samicím.
Bohužel vlivem lidské činnosti se stále zmenšuje území tropického pralesa a okapi se tak ukrajuje místo k životu. Nedostatek životního prostoru nutí okapi přizpůsobit se. Na území Demokratické republiky Kongo bylo zjištěno, že kde je tlak na prales silný a zásahy člověka rozsáhlé, naučily se okapi tolerovat se navzájem a jsou schopny se alespoń na kratší dobu spojovat do menších skupin.
Srovnání se sociální strukturou žiraf: Žirafy žijí ve volných svazcích, do kterých zvířata přicházejí a opět z nich odcházejí. Žirafy žijí v přírodě často ve skupinách o několika jedincích až po několik desítek členů. Skupinu, která není přísně organizována, vede dospělá, většinou nejstarší a nejzkušenější samice. Samci se druhým rokem života sdružují do tzv. pánských skupin a později žijí solitérně. Žirafy neobývají přísná teritoria, spíše migrují za potravou a vodními zdroji. Pohybují se zhruba po území 160 km2 . Samci nejsou teritoriální, ale ve skupině bojují o výsadní postavení, kdy samci stojící v hierarchii nejvýše se mohou pářit. Život ve stádu se přizpůsobuje také klimatickým podmínkám. Studie ze západní Afriky uvádí, že v období sucha je skupina menší, okolo 6 jedinců, v období dešťů naopak větší, okolo 9 jedinců.
Spánek Zajímavé je také srovnání spánku žiraf a okapi. Ačkoliv jsdou si blízce příbuzné, odlišné prostředí, ve kterém žijí, je donutilo přizpůsobit se i v tomto bodu. Je poměrně známo, že žirafy spí jen krátce, spíše jen odpočívají, neboť jejich spánek je neustále přerušovaný - v obavě z možného útoku predátorů musí být stále ve střehu. Žirafa odpočívá a podřimuje ve stoje. Na zem uléhá pouze cítí-li se v bezpečí. Spí-li hlubším spánkem, uléhá na zem, otočí krk dozadu a bradu opře o stehno. V této pozici však spí jen několik minut. Okapi spí v podobné pozici vleže na zemi, i ony si pokládájí hlavu na stehno. V hustém pralese jsou však více chráněny před nebezpečím a proto je jejich odpočinek je oproti žirafám delší.
Hygiena Okapi udržují čistotu - olizují se. Ošetřovatelé v ZOO využívají tohoto zvyku, když potřebují zvířeti podat lék - namažou mu ho na celou zadní část těla. Okapi vše slíže najednou a zároveň lék přijme.
Komunikace Jak u žiraf, tak u okapi se někdy chybně uvádí, že jsou to zvířata němá. Ale žirafa i okapi vydávají různé zvuky. U žiraf je to celá škála zvuků od chraptění, chroptění až po bručení a bučení jako u krávy. Okapi se ozývají zřídka, proto u nich nebyla zjištěna tak široká škála zvuků, častěji využívají zvláštního druhu komunikace, totiž dorozumívají se ultrazvukem (30-12 Hz), který je pro lidské ucho neslyšitelný. Přináší jim to výraznou výhodu, mohou se v pralese dorozumívat na poměrně velkou vzdálenost a zároveň uniknout pozornosti predátorů (mezi přirozené nepřátele okapi patří levhart, a mladé kusy může ulovit i kočka zlatá. Na poměrně velkou kořist útočí predátoři seshora, skokem z větve). Tímto způsobem se může dorozumívat mládě s matkou anebo samec se samicí - protože to jsou zvířata teritoriální, samotářská, musejí se přivolat, když nadejde doba páření. V pralesním prostředí spoléhají tedy okapi především na sluch, jejich hlasový projev při setkání s jinou okapi se dá připodobnit jakémusi bafání.
[
